Co je vlastně GB3 Championship?

Šampionát GB3 reprezentuje nejvyšší třídu závodních monopostů ve Velké Británii. Ač se jedná de facto o britskou F3, v posledních letech se stále častěji prosazuje i v pevninské části starého kontinentu. V tomto videu, jež můžete nalézt také na našem oficiálním youtube kanále, britské formule v krátkosti představujeme:

Sobotní závod

Na Hungaroringu jsme viděli hned dvě premiérová vítězství jezdců v GB3. To první si připsal v sobotním klání 19letý rodák ze Sydney Gianmarco Pradel. Australan dokonale využil pomalý start polemana Al Azhariho a v první zatáčce šel do čela. Z Emiráťanova zaváhání těžil také Will Macintyre. Brit se totiž kromě emirátského pilota prosmýkl i kolem průběžného leadera GB3 série Alexe Ninovice. Ze čtvrté příčky tak poskočil na druhou a vklínil se mezi oba jezdce stáje Rodin Motorsport. V pátém kole pak vyjel safety car, o který se postaral Flynn Jackes.

Filipínskému závodníkovi se totiž stala kuriózní věc: V jeho formuli se samovolně spustil hasicí přístroj. Jackes tak musel svůj Tatuus MSV GB3-025 odstavit. Na trať vyrazil bezpečností vůz. Když po dvou kolech přišel restart, Pradel a Macintyre si své pozice udrželi. Zatímco Ninovic kapituloval před Al Azharim, a tím přišel o stupně vítězů. Přesto se výsledky úvodního klání „gé bé trojek“ na Hungaroringu dodatečně měnily. Nikoliv na čelních místech. Sportovní komisaři po závodě rozhodli, že Lucas Fluxá vytlačil Abbi Pulling (Rodin Motorsport) z dráhy.

Za tento prohřešek klesl 17letý Španěl o jednu příčku a obdržel dva trestné body. Naopak stále ještě úřadující šampionka F1 Academy se tím protlačila do top ten. Což se jí nakonec podařilo ve všech závodech víkendu.

Stupně vítězů prvního závodu GB3

Nedělní závody

Sluneční žár nepolevoval ani v neděli. Ručička teploměru neklesla pod 30 °C. Proto i dva závěrečné závody britské formule pokračovaly druhým dnem víkendu na rozpálené dráze „Mickey Mouse track“. První klání bylo na pořadu dopoledne, to poslední se pak konalo v odpoledních hodinách.

Dopolední klání GB3 série

Keanu Al Azhari prokazoval celý víkend v Maďarsku solidní rychlost. Jenže zatímco mu v první kvalifikaci stačila k zisku pole position, do prostředního klání startoval jen z první řady. Vůbec nejrychlejší čas totiž zajel Alex Ninovic, jenž hodnotou 1:37.445 sekundy stanovil nový rekord Hungaroringu v GB3. Po zhasnutí červených světel stačilo leadorovi průběžného pořadí pohlídat si úvodní dvě zatáčky. První kolo se naopak stalo osudným pro Sherwooda a Daryananiho, již spolu kolidovali. Závod se tak neutralizoval a nepojízdná auta musel odklidit bagr.

Za safety carem kroužil na čelní pozici Ninovic, následován Al Azharim a Lislem. Ve třetím kole se pak začalo opět závodit. Vedoucí dvojice se rychle odpoutala od pilota stáje JHR Developments a sváděla boj o vítězství. Keanu Al Azhari vytrvale dotíral na první místo, avšak Australan vedení nepřepustil. Navíc se od devátého kola vymanil z dosahu DRS. Do cíle tak dorazil s téměř 2sekundovým náskokem na první pozici Alex Ninovic. Al Azhari se musel spokojit se stříbrnou příčkou a Noah Lisle oba doplnil na stupních vítězů.

Jenže pak se znovu výsledková listina „gé bé trojek“ měnila. Lisle dostal penalizaci za vytlačení Pradela z dráhy, čímž si oba vyměnili pořadí. Na „bednu“ se tak dostal i druhý jezdec Rodin Motorsport. Majiteli stáje Dickerovi udělala radost i Abbi Pulling. Sympatická Angličanka se prosadila před krajanem Seewooruthunem na devátou pozici. Třináctým místem bodovala též její bývalá kolegyně z F1 Academy Bianca Bustamante.

Stupně vítězů druhého závodu GB3

Odpolední závod

Závěrečný závod formule GB3 je specifický tím, že se obrací kombinovaný výsledek kvalifikace v top 12. Nejvýhodnější startovní pozici tak zaujal Kai Daryanani. Za indickým jezdcem se seřadili Flynn Jackes, Reza Seewooruthun a páteční oslavenec Hugo Schwarze z americké stáje VRD Racing.

Do třetí řady postavili své stroje Abbi Pulling a Patrick Heuzenroeder. Z chvostu naopak vyrážela Bianca Bustamante a Jack Sherwood, kterého komisaři potrestali posunem o tři místa za sestřelení Daryananiho v dopoledním závodě. Samotný start závěrečného klání vyšel nejlépe Seewooruthunovi. 18letý Angličan se v prvních zatáčkách zařadil po bok Inda a Filipínce, přičemž úvodní kolo už zakončil na vedoucí příčce.

Zatímco Reza na první pozici rychle navyšoval náskok, první desítku uzavírali piloti Rodin Motorsport. Celkem nečekaně přitom na osmém místě kroužila Abbi Pulling. Až za šampionkou F1 Academy jezdil leader GB3 Alex Ninovic a vítěz sobotního klání Giamarco Pradel. O 11. příčku se pak přetahoval Lucas Fluxá s Noahem Lislem.

Na postartovní strkanice oproti tomu doplatil Will Macintyre výletem z dráhy. Do závodu se sice ještě vrátil, avšak dojel beznadějně poslední. Jediným neklasifikovaným jezdcem se tak stal junior Mercedesu Yuanpu Cui z Číny. Z premiérového vítězství v „gé bé trojkách“ se radoval Reza Seewooruthun. Angličan nadělil druhému Indovi přes šestnáct a půl sekundy. Větší nálož zažil jen finský pilot Huovinen v roce 2016, když mu ujel vítězný Lando Norris o více než 19 sekund! Tehdy na Snettertonu se ovšem šampionát ještě konal pod názvem britská F3.

Stupně vítězů třetího závodu GB3

Průběžné pořadí GB3 Championship

JEZDCI

TÝMY

Článek Ohlédnutí za GB3 v Maďarsku se nejdříve objevil na Pitstop007.

Hungaroring nejen s novým paddockem

Návštěvníky na první pohled upoutá nový paddock. Ten starý pocházel ještě z poloviny 80. let minulého století. Právě tato část okruhu prošla nejvýraznější modifikací. Komplet nová budova maďarské dráhy zahrnuje 36 závodních garáží a 4 technické garáže. V prvním patře se nachází VIP zóna pro 2 000 osob s výhledem na pitlane.

Kromě VIP zóny nalezneme v prvním patře i soukromé lóže a restauraci s kuchyňským vybavením. A to s kapacitou až 80 hostů. Hungaroring však není určený pouze pro čas závodů Formule 1. Klientela může prostor využít také při pořádání menších akcí apod. Samozřejmostí jsou též kanceláře a místnost určená tiskovým konferencím.

Postoupíme-li do dalšího podlaží, narazíme na provozní a profesionální sportovní kanceláře. Právě tady jsou umístěné elektrické a datové systémy, zvukové systémy, vysílací signály nebo speciální bezpečnostní kamery, určené pro motorsport. Součást druhého patra tvoří též střešní terasa, která bude sloužit jako rozšíření paddock klubu. Samotné diváky však na Hungaroringu zcela jistě nejvíc zajímají tribuny. Mohou se těšit na zbrusu novou tribunu, kam se vejde 10 tisíc diváků. Opět se zde nachází VIP terasa. A také komentátorské kabinky.

Mezi dalšími úpravami pak určitě zmíníme dva nové podzemní tunely mezi paddockem a protilehlou hlavní tribunou. Kvůli nim museli dělníci znovu vyasfaltovat cílovou rovinku. Tedy plochu o rozloze 12 800 metrů čtverečních.

Současné série na okruhu Hungaroring

Každoročně představuje největší tahák sezony pochopitelně Formule 1. Maďarsko si uchovalo svoji velkou cenu i po pádu železné opony. Což znamená, že se letos pojede jubilejní 40. ročník. Ten první vyhrál v roce 1986 Brazilec Nelson Piquet s vozem Williams FW11. Posledně zde triumfoval Oscar Piastri s McLarenem před svým týmovým parťákem a vítězem kvalifikace Landem Norrisem. Pro Australana se jednalo o první výhru v královně motorsportu.

Společně s ef jedničkou se na Hungaroringu konají i doprovodné série F3 a F2. A právě z Formule 2 postoupili do nejprestižnějších monopostů současnosti Ollie Bearman, Gabriel Bortoleto, Andrea Kimi Antonelli, Isack Hadjar, Franco Colapinto a Jack Doohan. Byť Australan už v Maďarsku startovat nebude. Z dalších šampionátů otevřených kol závodí na „Mickey Mouse track“ britská GB3, Euroformule a evropská Regionální formule (FRECA).

Mimo formule se pořádají na této maďarské dráze závody vozů Gran Turismo, konkrétně International GT Open. Svou zastávku tu mají i cupové šampionáty německé automobilky Porsche. Porsche Carrera Cup Benelux se jezdí o stejném víkendu s „gé téčky“. Porsche Mobil 1 Supercup se pak koná v rámci VC Maďarska F1.

Článek Hungaroring v nové podobě se nejdříve objevil na Pitstop007.

Noc s legendou

O tom, jak je Mika v Česku oblíbený, svědčí fakt, že se podařilo organizátorům vyprodat celou Lucernu. Kromě tradičních fandů se události zúčastnila i tuzemská smetánka. Výsostnou první řadu v hledišti tak obsadil například někdejší automobilový závodník a dnes miliardář Richard Chlad, vlivný (a kontroverzní) lobbista Ivo Rittig nebo majitel jednoho ze sponzorů akce Jan Kusý. Promotér celého večera Petr Větrovský pak představil moderátora. Tím se nestal nikdo jiný než zápasník MMA Karlos „Terminátor“ Vémola.

Sázka na českého bojovníka se ukázala jako šťastný tah. Terminátor i Mika Häkkinen sdílí stejnou vášeň pro řízení rychlých aut. Zápasník se pak dokonce pochlubil, že si díky svému příteli jízdu ve formuli vyzkoušel. Bohužel už neprozradil, o jaký monopost se jednalo. I když je jasné, že Formule 1 to nebyla. Víme tak jen, že mechanici z vozu vyndali vše, co nebránilo v jízdě. A to včetně sedačky. Jinak by se Karlos Vémola se svou muskulaturou do auta vůbec nevešel…

Lukáš Pešek jako předskokan

Před příchodem hlavní hvězdy si organizátoři pozvali někdejšího závodníka MotoGP Lukáše Peška. Vémola s Lukášem probíral jeho kariérní cestu. Ta vedla od obyčejného kluka z pražského sídliště až do královské kubatury silničních motocyklů. A nebyla vůbec jednoduchá. „Česílko“ totiž stejně jako Mika Häkkinen nepochází ze zámožné rodiny. A tom, jak je motorsport finančně náročný, píšeme na naší platformě de facto pravidelně. Ale když se vášeň snoubí s talentem, jde se dostat mezi elitu.

Kromě úspěšné kariéry pak 39letý Čech také hovořil o trénování dětí. Právě jim se dnes věnuje. Přiznal například, že své svěřence bere i do zahraničí. Protože být nejlepší v tuzemsku na mezinárodní scéně nic neznamená. Skutečná konkurence se nachází v Itálii nebo Španělsku.

Na scénu přichází Mika Häkkinen

Karlos Vémola si s Peškem povídal úvodní hodinu. Po ní dorazila na jeviště hlavní hvězda. A sklidila obrovský aplaus. Organizátoři koncipovali setkání s Mikou Häkkinenem tak, že večer chronologicky rozdělili. Tedy od začátků Mikovy kariéry až po současnost. K tomuto účelu promítali fotky či videa na plátně, jež bylo umístěno nad hlavami obou mužů. Jen pro kontext dodáváme, že se uskutečnilo setkání s Létajícím Finem ve stejný den, kdy se jel v Číně sprint Formule 1. K aktuální situaci v královně motorsportu se Mika také pochopitelně vyjádřil. Avšak nepředbíhejme. Vezmeme to hezky popořadě.

Nemá smysl dopodrobna replikovat celou kariéru Létajícího Fina. Mimo toho, že byla značně dlouhá, si lze také většinu věcí snadno dohledat na Wikipedii či v jiných internetových zdrojích. Proto jsme vypíchli jen ty nejzajímavější části. A k nim pochopitelně Häkkinenův originální komentář, který už tak snadno k mání není.

Rivalita s Michaelem Schumacherem

Oba vrstevníci postoupili do královny motorsportu z F3. Zatímco si Mika Häkkinen odnesl korunku vítěze z britského šampionátu 1990, Michael Schumacher získal titul ve stejném roce v domácí soutěži. A v německých „ef trojkách“ také proti sobě závodili. Sezona britské série totiž skončila 7. října na Silverstonu. West Surrey Racing Dicka Bennettse tak vyslal Häkkinena o týden později na Hockenheimring, který uzavíral německý šampionát. Fin získal na úkor Němce pole position a před Schumacherem také zvítězil.

Poprvé se nicméně za volanty monopostů střetli už předchozí rok (závěr listopadu 1989). A to na asijském světadílu při prestižním závodě F3 v Macau. Ani jeden z nich nedokončil. Ale jen o rok později se postavili na start stejného závodu znovu. Tento souboj navždy vstoupil do dějin motorsportu.

Do posledního kola vjížděl na vedoucí pozici Schumacher, ale Fin na něj silně dotíral. Přesto, že mu i druhé místo v součtu obou jízd stačilo k celkovému vítězství. Po výjezdu na rovinku jasně rychlejší Häkkinen zaútočil zprava. Jenže Němec ve snaze zabránit předjetí taktéž korigoval vůz pravým směrem. Tím červenobílý Ralt RT34 nabořil Schumacherův Reynard 903 a bylo vymalováno. Mika odstoupil a Michael i bez zadního křídla dovezl svou formuli vítězně do cíle.

Létající Fin se už v klidu a pohodlí sálu pražské Lucerny díval na tyto archivní záběry. Očividně Schumacherovi tenhle manévr nikdy nezapomněl. A když ho komentoval, znovu poukázal na Němcův unfair styl jízdy. Vlastně působilo sympaticky, že Mika Häkkinen mluvil dost otevřeně. Bez tradičního zbožšťování Schumachera a Senny či idealizování vztahů s Davidem Coulthardem.

Mika Häkkinen týmovým kolegou Ayrtona Senny

Po dvou sezonách s pomalým Lotusem nesehnal Mika na rok 1993 závodní sedačku. Proto vzal za vděk místem rezervního pilota u McLarenu. Za britský tým pod taktovkou tehdejšího šéfa Rona Dennise startoval trojnásobný mistr světa Ayrton Senna a nováček Formule 1 Michael Andretti. Američan absolvoval většinu sezony.

Avšak ve srovnání s brazilským šampionem dosahoval jen podprůměrných výkonů. Sám Dennis o mnoho let později uvedl, že za Andrettiho neúspěchy nejvíc mohla jeho neochota se přestěhovat do Evropy. Kvůli tomu se s týmem nikdy doopravdy nesžil. A výsledky na dráze byly jen důsledkem…

Jenže nezdar jednoho znamená příležitost pro druhého. A tak dostal Mika Häkkinen šanci v kokpitu McLarenu MP4/8 při VC Portugalska. Na Autódromo do Estoril šokoval výsledkem z kvalifikace. Nestačil pouze na dominantní Williamsy. Především však porazil stájového kolegu a krále soubojů s časem Ayrtona Sennu.

V Lucerně vzpomínal na tuto příhodu s úsměvem. Přiznal, že při řízení levou nohou brzdí, zatímco Brazilec používal pro oba pedály jen pravou končetinu. Senna se ho později ptal, jak dokázal být tak rychlý. A Finova odpověď se ho natolik dotkla, že s Häkkinenem několik týdnů nemluvil. Bohužel ani Karlos Vémola z Miky nedostal, co přesně tehdy brazilskému šampionovi řekl. Ale prý to nebylo nic neslušného. Tak spíš tipujeme, že šlo o hodně sebevědomou odpověď…

Nehoda v Adelaide 1995

Během večera pak také Mika Häkkinen připomněl jednu věc. Trvalo mu dlouhých sedm let, než začal ve Formuli 1 vyhrávat. Naopak se mu nevyhnula nehoda, jež málem ukončila nejen jeho kariéru, nýbrž i život. V páteční kvalifikaci na VC Austrálie jeho vůz postihl defekt levé zadní pneumatiky. Létající Fin se v rychlosti cca 200 km/h skutečně vznesl do vzduchu a tvrdě narazil do bariéry. Häkkinen si při havárii potloukl hlavu o volant a okraje kokpitu. A právě hlava to odnesla nejvíc. Ale nejen ona.

Zaklíněn ve svém autě se snažil pohnout končetinami. Jenže to nešlo. Lékaři provedli už na místě nehody nouzovou tracheotomii. Následně Miku převezla sanitka do nemocnice v Adelaide. Zde si pobyl měsíc. Vzhledem k rozsahu zranění hlavy nemohl být přepraven do Evropy letecky. Z Austrálie na starý kontinent tak připlul lodí. Mika Häkkinen prozradil, že ho pro tuto cestu navlékli do speciálního obleku. Ten eliminoval okolní tlaky. Nejen Karlos Vémola se pak dozvěděl, že od tohoto incidentu trpí Létající Fin částečnou ztrátou sluchu. Právě vzpomínky na havárii v Adelaide 1995 pro nás byly tím nejsilnějším okamžikem celé Noci s legendou.

Mika Häkkinen šampionem Formule 1

McLaren MP4/13 představoval v roce 1998 nejrychlejší vůz ve startovním poli. Jenže oproti očekávání se s ním lépe dařilo Häkkinenovi, zatímco David Coulthard zaostával. Vztahy obou pilotů nejlépe demonstrovala známá poučka: První, koho musíš porazit, je tvůj týmový kolega. Mika k tomu pak přihodil ještě jednu příhodu. Když oba ve stejnou dobu cestovali na Ostrovy, každý použil svůj soukromý tryskáč. Na rozdíl od běžných smrtelníků, kteří mají v rodině maximálně dvě, tři auta, piloti Formule 1 se přesouvají vlastními letadly…

O to úsměvněji působí skutečnost, že Mikova životní cesta mohla být úplně jiná. Kdyby už v začátcích kariéry nepotkal svého krajana Keke Rosberga. Kde jinde než v helsinské sauně. Od té doby nad ním převzal šampion F1 z roku 1982 patronát a nasměroval ho až do královny motorsportu.

Na druhou stranu však musíme upozornit, že v téhle disciplíně se prosadí jen perfekcionisté a workoholici. A to na všech postech. Dobře to ilustruje vzpomínka Stephena Gilese. Novozélanďan dnes vlastní stáj Giles Motorsport, kterou nasazuje v šampionátu Regionální formule Oceánie. Ale v letech 1997 a 1998 dělal druhého mechanika Davidu Coulthardovi a pro následující dva roky povýšil na mechanika číslo 1 u Miky Häkkinena.

Právě v této roli měl na starosti i zastávky v boxech. Z archivních záběrů ho tak můžete znát jako „muže s lízátkem“. Stephen Giles před lety uvedl, že příprava na sezonu 1999 trvala dva měsíce bez jediného dne volna. Sám pracoval týden před úvodní velkou cenou asi 126 hodin. Jenom díky enormnímu úsilí celé stáje McLaren mohl vyhrát Mika Häkkinen dva tituly mistra světa.

Další střípky z Mikova vyprávění

V rámci chronologie samozřejmě Létající Fin nevynechal ani závěr kariéry v královně motorsportu. Z logických důvodů rád zavzpomínal na svůj předjížděcí manévr z VC Belgie 2000. Ve Spa využil toho, že vedoucí Michael Schumacher dohnal o kolo Ricarda Zontu. Zatímco Němec předjížděl Brazilce ve službách BAR zleva, druhý Häkkinen se ve stejný moment prosmýkl vedle obou jezdců po pravé straně. Tenhle husarský kousek zajistil Mikovi vítězství v závodě, ale hlavně se zapsal do historie Formule 1. Proslavil se samozřejmě i tehdy 24letý rodák z Curitiby. Avšak úplně jiným způsobem, než by si sám Zonta přál.

V souvislosti s Michaelem Schumacherem také Fin hovořil o tehdejší situaci ve Ferrari. Häkkinen poukázal na fakt, že italská scuderia stavěla auto na míru německé hvězdě. A druhý pilot se musel naučit vůz nějak řídit. Přestože měl úplně jiný jezdecký styl. Podle Létajícího Fina dnes panuje stejná situace u Red Bullu. Jediný, kdo skutečně dokáže „rudého býka“ ovládat, je Max Verstappen, a proto jeho týmoví kolegové na nizozemského pilota tolik ztrácí. Některé věci se očividně ani časem ve Formuli 1 nemění…

Dražba

Součástí celého večera také byla dražba různých memorabilií. Odstartoval ji Karlos Vémola, když nabízel závodní rukavice Lukáše Peška. Největší poptávka ovšem pochopitelně panovala po suvenýrech Miky Häkkinena. Sám Létající Fin se ale na dobu dražby z podia stáhl. Jako by se organizátoři báli, že se sběratelské předměty s tematikou dvojnásobného mistra světa neprodají. Přitom se v nabídce objevila řada zajímavých kousků. Od fotografií a obrazů přes trička či kombinézy až po miniatury Mikovy přilby a jeho závodních vozů.

Nejdražším předmětem aukce se nakonec stal obraz s podobiznou Miky Häkkinena. Zájemce z řad přítomné smetánky za něj zaplatil 50 000 Kč. I ostatní položky se pak pohybovaly v řádech desítek tisíc korun. Tato dražba také přinesla jeden docela vtipný okamžik. To když se hostesce nedařilo vyndat z krabičky repliku Finovy „ef jedničky“, aby si ji mohli přítomní v sále lépe prohlédnout. Nervozita viditelně zapracovala. Zvlášť pokud se na vás upírají zraky vyprodané Lucerny. Naštěstí slečně pomohl Petr Větrovský, neboť moderátor Karlos Vémola se této části licitace neúčastnil. Celý tříhodinový večer pak hodnotíme kladně. Česká republika nemá s F1 moc společného, a proto je vždy příjemné, když dorazí do naší země taková persona.

Článek Mika Häkkinen v Praze se nejdříve objevil na Pitstop007.

Do F3 přichází nové auto

Příchod nového auta představuje nejvýraznější změnu pro aktuální sezonu. Starý typ Dallara F3 2019 nahradí po dlouhých šesti letech zbrusu nový model Dallara F3 2025. První kilometry s tímto strojem absolvovala už v červnu minulého roku Kolumbijka Tatiana Calderón ve Varanu. Neboť právě zde má Dallara Automobili základnu. Oficiální představení však přišlo o několik měsíců později. Konkrétně tedy při VC Itálie F1 v Monze, kterou tak slavně ovládl Charles Leclerc z domácího Ferrari.

Oproti své předchůdkyni upoutá Dallara F3 2025 už na první pohled většími koly. Je to dáno tím, že předchozí model používal 13palcová kola, zatímco ten aktuální přešel na velikost 16″. Inženýři italského výrobce promítli do nového auta požadavky promotéra F3 (Formula Motorsport Limited). Tedy snazší předjíždění, udržitelnost a přístupnost. Podobu této formule asi nejlépe vystihl Adrián Campos Jr. (šéf stáje Campos Racing). Španěl označil Dallaru F3 2025 za mix mezi vozem F2, který dnes máme, a monopostem F1, jenž budeme mít v roce 2026.

Z technického hlediska systémy nového monopostu stále zahrnují virtuální bezpečnostní vůz (VSC) a optimalizovaný systém snižování odporu vzduchu (DRS). Také zůstává nová řídicí jednotka vozidla Marelli (VCU), identická se stávajícím vozem F2. Drobnou změnou je přechod z převodovek Hewland na 3MO. Pohonnou jednotkou setrvává francouzský Mécachrome s 3.4litrovým šestiválcem. Ten poskytne výkon 380 koní při 8000 otáčkách za minutu. Dallara pak ve své zprávě udává zrychlení z 0 na 100 km/h za 3 sekundy (z 0 na 200 km/h za 7,7 sekundy).

Týmy a jezdci ve startovním poli F3

Startovní pole znovu čítá 10 stájí a 30 závodníků. Po odchodu Sophie Flörsch do Indy NXT v něm budeme marně hledat ženu. Přes různé iniciativy a ženské formule tak není letos přihlášená žádná zástupkyně krásnější poloviny lidstva ve F1, F2 ani F3. Pochopitelně neuvidíme ani úřadujícího šampiona Leonarda Fornaroliho. Ital povýšil do Formule 2, kde tvoří závodní duo Invicty s českým pilotem Romanem Staňkem.

Předstupeň královny motorsportu doplnila řada dalších jezdců z F3. Proto také do aktuálního ročníku vstupuje téměř polovina pilotů v roli nováčků. Jen velmi mírná většina pak už nějaké zkušenosti má. Pojďme se na ně tedy podívat.

Trident Motorsport

Tahle squadra je v „ef trojkách“ nadmíru úspěšná. Předloni dovezla k titulu Gabriela Bortoleta a v minulé sezoně zmiňovaného Fornaroliho. Přes Italův triumf však poznamenala celý Trident v uplynulém ročníku osobní tragédie majitele stáje Maurizia Salvadoriho. Jeho syn Luca totiž podlehl v polovině září 2024 následkům zranění. Ta si přivodil předchozí den při nehodě během motocyklového závodu na přírodních tratích IRRC v Německu. Bohužel i takový je někdy motorsport…

Trojzubec letos vyrukuje s kompletně obměněnou jezdeckou sestavou. Ve svých řadách přivítá juniora Ferrari Rafu Câmaru. Rodák z Pernambuca přichází do F3 jako úřadující šampion evropské odnože Regionální formule (FRECA). Pro Brazilce se jednalo o první titul v monopostech. Jím zároveň vystřídal na trůnu této série Andreu Kimi Antonelliho, dnes již pilota Mercedesu v královně motorsportu.

Od Jenzera přichází 19letý Rakušan Charlie Wurz. Starší syn expilota F1 Alexe se loňskou sezonou vyloženě protrápil. U švýcarské stáje bodoval pouze pátým místě hlavního závodu v Albert Parku. V celkovém hodnocení obsadil až 22. pozici.

Jezdeckou sestavu Tridentu doplňuje Noah Strømsted. Dánský teenager byl čerstvě zařazený do juniorského programu Mercedesu. Což je obdivuhodné zejména proto, že neprošel kartingem. Jinak má ale na svém kontě titul vicemistra v domácí F4 z roku 2021 a z loňska titul nováčka ve FRECA. A také dva starty ve F3. To když v závěrečném víkendu u Camposu zaskakoval za Olivera Goetha. Němec totiž pro změnu nahrazoval ve F2 Franca Colapinta. A kam zamířil Argentinec, víme všichni…

Prema Racing

Ačkoliv v sezoně 2024 stáj z Grisignano di Zocco nezískala titul mezi jezdci, trojlístek Minì-Lindblad-Beganovic ji pohodlně zajistil prvenství mezi týmy. Všichni tři závodníci následně postoupili do Formule 2. V případě 17letého Linblada to navíc v posledních měsících vypadá, že se nejpozději příští rok podívá i do královny motorsportu.

Jako nejzkušenější pilot italské squadry tak figuruje desátý muž uplynulé sezony F3, Mexičan Noel León. Rodák z Monterrey strávil minulý ročník u Fritse Van Amersfoorta. S ním se dvakrát postavil na „bednu“ (třetí místa ve sprintu v Imole a Spa). Jinak v dosavadní kariéře ovládl domácí šampionát F4 (lomený ročník 2019/2020), F4 v USA (2021) a Euroformuli (2023).

Zbylí dva piloti famílie Rosinových jsou nováčci. 17letý Ugo Ugochukwu prošel na starém kontinentu úspěšně různými „ef čtyřkami“. Tuto štaci předloni završil vítězstvím v evropském minišampionátu Euro 4. Loni se pak zapsal do historie, když vyhrál první ročník Světového poháru Regionálních formulí v Macau. Ten po více než sedmdesáti letech vystřídal „ef trojky“ na okruhu Guia. S „regionálkou“ pokračoval i letos na Blízkém východě. Odvezl si odtud bronzovou příčku v konečném pořadí, jednu pozici před Brandem Badoerem.

A právě syn účastníka pěti desítek závodů ve F1 je druhou akvizicí italské stáje. Brando a Ugo se dobře znají, protože jsou oba součástí juniorky stáje McLaren (MDDP). Byť italský mladík byl původně zařazený jen „na zkoušku“. Oba také proti sobě soupeřili minulý rok ve FRECA. Ačkoliv se lépe dařilo Badoerovi (celkové 5. místo), na rozdíl od Ugochukwa se zatím nemůže pyšnit žádným titulem v monopostech.

ART Grand Prix

Jedním ze dvou týmů, jenž nemá v sestavě žádného nováčka, je francouzská ekipa vedená někdejším vítězem japonské F3 Sébastienem Philippem. Vysoká očekávání jsou kladena zejména na člena Ferrari Driver Academy (FDA) Tuukku Taponena. Právě 18letý závodník má po odchodu Valtteriho Bottase největší šanci vrátit finskou vlajku na startovní rošt Formule 1.

Kariéru v monopostech začínal u svých krajanů, bratrů Koiranenových. Zatím se mu dařilo především v zimních sériích. Zde vydobyl druhé místo ve F4 Spojených arabských emirátů v roce 2023 a prvenství v Regionální formuli na Středním východě minulý rok. Loňskou sezonu se chtěl prát s Câmarou o titul ve FRECA. Jenže nakonec se před něj v konečné klasifikaci dostal i Australan Wharton. Zároveň si Taponen už v předešlé sezoně připsal první dva starty ve F3, když ve Spa nahradil Nikolu Tsolovova.

James Wharton pak není jen Finovým vrstevníkem a dnes již týmovým kolegou, nýbrž také velkým soupeřem. Kromě zmiňovaného titulu vicemistra FRECA také Tuukkovi uzmul předloni titul ve F4 SAE. Až se nechce věřit, že se tohoto talentovaného rodáka z Victorie během roku 2023 FDA zbavila… Podobně jako Taponen také Wharton naskočil na dva závody do F3 už loni. To když nesměl na Silverstonu startovat Martinius Stenshorne.

S 18 závody tak představuje nejzkušenějšího pilota téhle ekipy Laurens van Hoepen. Nizozemec jezdil F3 na plný úvazek už minulý rok. Bohužel je Laurens tak trochu chudák. Na rozdíl od svých týmových kolegů se nemůže v monopostech pochlubit žádným skutečně zajímavým výsledkem. Navíc jako jediný z trojice Sébastiena Philippa zažil úmrtí kolegy. Před dvěma lety ve Spa nepřežil havárii Dilano Van´t Hoff, s nímž van Hoepen vyrůstal a pojilo je dlouholeté přátelství.

Campos Racing

Ve stáji Adriána Campose Jr. pokračuje druhým rokem 20letý Španěl Mari Boya. Dosud patří mezi jeho největší úspěchy titul vicemistra v domácí kategorii F4 (2020). Stejný výsledek zopakoval v inaugurační sezoně šampionátu Eurocup-3 o tři léta později. Obou výsledků dosáhl v organizaci MP Motorsport. S ní také debutoval ročníkem 2023 ve F3. Svou zatím jedinou výhru v „ef trojkách“ si připsal loni na domácí půdě v Barceloně při sprintu. Avšak pouze díky srážce Ramose a Meguetounifa krátce po startu. Jinak jsou jeho dosavadní výkony v této soutěži dost bezbarvé. Což je problém, neboť se každý rok stěhují do F3 talentovaní mladíci z nižších sérií.

Nejen z Eurocupu se s Marim dobře zná o rok mladší Tasanapol Inthraphuvasak. Vzhledem k mezinárodnímu prostředí, v němž se Thajec pohybuje, používá obvykle pro své jméno pouze přezdívku „Tern“. V monopostech závodí od roku 2021 a za těch pár let už pilotoval slušnou řádku různých formulí.

Nejlépe se mu dařilo za volantem vozu Tatuus FR-19 v sérii Ultimate Cup promované Francouzem Vincentem Vigierem. Thajec nastoupil pouze do šesti závodů. Z nich ovšem pět vyhrál. V ostatních šampionátech se ale s dobrými výsledky příliš nepotkal. A to včetně F3. V únoru letošního roku si pak neúspěšně střihnul úvodní víkend nově vytvořené zimní série Eurocup-3 v Jerezu.

Tým z Valencie by tak měl táhnout především Nikola Tsolov. Bulhar vyhrál už při svém debutu v monopostech, když s Camposem ovládli španělskou F4 (2022). Pro následující dva roky se spojil s ART Grand Prix, aby odjel dvě sezony ve F3. V té uplynulé třikrát triumfoval. Jinak mu ovšem dost chyběla konzistentnost. Letos nezměnil jen zaměstnavatele v „ef trojkách“. Neboť také přestoupil z jezdecké akademie Alpine do juniorského programu rakouské stáje Red Bull. Nadále však zůstává členem společnosti A14 Management Fernanda Alonsa.

Hitech TGR

Britský Hitech má za sebou několik zajímavých změn. Vše odstartoval jeden ze zakladatelů Oliver Oakes, když v létě minulého roku odešel šéfovat stáji Alpine do F1. Tam si ho vytáhl nový poradce Flavio Briatore.

Před začátkem letošní sezony pak navázala britská stáj partnerství se závodní divizí Toyoty (Toyota Gazoo Racing neboli zkráceně TGR). Proto také vstupuje do aktuální sezony pod názvem Hitech TGR. Nic na tom nemění ani skutečnost, že má prostřednictvím Oakese vazby na Alpine, zatímco TGR ve F1 spolupracuje s Haasem.

Tým si z loňska ponechal pouze Martiniuse Stenshorna. 19letý Nor přesedlal z motokár na formule v roce 2022. Avšak kromě titulu vicemistra FRECA z následujícího roku byly jeho výsledky za volantem prakticky neviditelné. Přesto nějaký potenciál pravděpodobně má. Vedle dominantního Browninga získal v „ef trojkách“ pro Hitech výhru v australském sprintu. Jenže měl stejně jako Tsolov problémy s konzistentností. A také s neznalostí pravidel. Oba piloti museli vynechat jeden závodní víkend, neboť porušili článek 10.4 sportovních regulí F3.

Ten zakazuje závodění v podobně rychlých sériích monopostů, pakliže to výslovně a písemně neschválil promotér. Což se v případě Nora a Bulhara nestalo. A jestliže Tsolova zastupuje společnost Fernanda Alonsa, pak se o Stenshorna stará neméně prestižní firma Nicolase Todta. Ještě štěstí, že zákaz startu přišel až krátce poté, co McLaren zařadil Martiniuse do MDDP.

Gerrard Xie, Číňan narozený v Hong Kongu, během své debutové sezony 2022 kraloval domácí F4 i dnes již neexistující sérii Formula Renault Super Challenge. Následně jako slavnější krajan Zhou Guanyu zamířil na Ostrovy. V nejvyšší britské lize monopostů GB3 vyhrál za Hillspeed závěrečný závod v Donigton Parku (2023) a loni se s Hitechem radoval na Hungaroringu. Nejslabším jezdcem britské stáje tak paradoxně zůstává ten nejzkušenější – Joshua Dufek.

MP Motorsport

MP Motorsport vstupuje do 30. roku své existence. Za tu dobu se prosadila řada jeho pilotů až do F1. Nizozemská organizace se navíc jako jedna z mála může pyšnit tím, že její vůz testoval Max Verstappen. Závodník, který chce letos zaútočit na svůj pátý titul mistra světa v královně motorsportu.

Do nadcházejícího ročníku F3 ale vyráží s dvojicí nováčků del Pino a Giusti, kterou vhodně doplňuje zkušený Tim Tramnitz. 18letý Bruno del Pino je synovcem expilota F1 Pedra de la Rosy, v jehož stáji Drivex poprvé závodil s monoposty (sezona 2022 ve španělské F4). U Drivexu však dlouho nevydržel. Už následující rok si ho pojistil šéf týmu MP Motorsport Sander Dorsman. A od té doby představuje Bruno nedílnou součást rodiny MP. S Nizozemci se stal předloni ve Valencii nováčkem Eurocupu-3, když celkově skončil sedmý. Uplynulý rok si v téhle sérii ještě o čtyři pozice polepšil. Neúspěšně zkoušel i závodění ve FRECA a Regionální formuli na Středním východě.

To Francouz Alessandro Giusti přišel do FRECA jako úřadující mistr domácí F4. Během dvou let v evropském šampionátu vyhrál pět závodů a s ART Grand Prix loni obsadil konečnou čtvrtou pozici. Bez překvapení tak po něm sáhl MP Motorsport, přestože nemá jako jediný z trojice závodníků s tímto týmem zkušenosti.

Hlavní část zodpovědnosti za výsledky tak ponese Tim Tramnitz. 20letý Němec v dosavadní kariéře vybojoval titul vicemistra v domácím i italském šampionátu F4 (2022). Předloni k tomu přidal třetí příčku ve FRECA. Do F3 vstoupil s MP Motosport minulý rok. Na italské Monze vyhrál sprint a sezonu zakončil jako devátý muž konečného pořadí.

Van Amersfoort Racing

Taktéž druhý nizozemský tým Van Amersfoort Racing (VAR) v roce 2025 oslavuje významné jubileum. Tentokrát dokonce 50 let! S aktuální jezdeckou sestavou to však bude mít letos nesmírně složité. Po debutové sezoně ve F3, v níž skončil šestnáctý, přichází k Nizozemcům 21letý Mexičan Santiago Ramos. Rodák z Guadalajary se nedokázal prosadit už na úrovni F4, ale vlivné konexe ho dokázaly přes stejně nepřesvědčivé výkony ve FRECA posunout až do Tridentu, jenž letos vyměnil za VAR.

Mnohem větší naděje vzbuzuje o čtyři roky mladší Théophile Naël. Francouz se narodil v Saint-Étienne, takže bez překvapení strávil celou svou dosavadní kariéru v monopostech u ekipy Saintéloc Racing, která má v tomto městečku základnu. Proto také nikdy nezávodil v domácím šampionátu F4. Ve francouzských „ef čtyřkách“ totiž nejsou klasické týmy, místo toho startují všichni piloti pod hlavičkou promotéra FFSA. Théo tak z motokár přesedlal na formule ve Španělsku. Odtud si z tamější F4 na druhý pokus odvezl titul.

Po tomto úspěchu postoupil do FRECA, kde si připsal vítězství na Red Bull Ringu a na konci sezony okupoval devátou příčku. Stejně jako Ugochukwu a Badoer už letos závodil v Regionální formuli Středního východu. Vynechal jen dva poslední podniky ve Spojených arabských emirátech a Kataru. Přesto celkově obsadil pěkné sedmé místo.

Posledním v partě VAR je Ivan Domingues. 18letý závodník pokračuje s touto stájí třetím rokem. S Nizozemci začínal v italské F4, zkoušel to i v Euro 4. Během října 2023 odjel poslední dva víkendy FRECA na Zandvoortu a Hockenheimringu, přičemž v téhle sérii strávil i celý loňský rok. Stejně jako u kolegy Ramose mu ale jakékoliv úspěchy chybí. Na druhou stranu má díky němu Portugalsko znovu zástupce ve F3. Tím předchozím byl závodník s českými kořeny Zděnek Chovanec.

Rodin Motorsport

Tým australského miliardáře Davida Dickera je aktivní v mnoha juniorských monopostech. Závodníky do F3 si ale nejčastěji vybírá ze své stáje v britském šampionátu GB3. Je to i případ Calluma Voisina, jenž ovládl nejvyšší ligu britských formulí v roce 2023 a loni už s Rodinem závodil na plný úvazek v „ef trojkách“. Po vyloženě slabé první polovině sezony se v té druhé zázračně zvedl. Ve sprintu na Silverstonu se poprvé podíval na stupně vítězů a stoupající formu vygradoval v hlavním závodě ve Spa. Na belgickém okruhu si zajistil pole position, zajel nejrychlejší kolo a s téměř sekundovým náskokem zvítězil. V součtu celé sezony to stačilo na dvanáctou příčku.

Letos se bude muset popasovat také s týmovým kolegou Louisem Sharpem. 17letý teenager se narodil v britském Nottinghamu, avšak brzy se přestěhoval s rodiči na Nový Zéland. Tak tam také objevil krásu motorsportu. Proto závodí s novozélandskou licencí. Nicméně se za svým snem o F1 později znovu přestěhoval do původní vlasti. A v tamějších formulích udělal skutečně díru do světa.

Začínal u stáje Rodin Carlin, s níž vyhrál svou první plnou sezonu britských „ef čtyřek“ v roce 2023. Tento ročník byl přitom značně poznamenaný vzájemnými neshodami mezi Trevorem Carlinem a Davidem Dickerem, které vyvrcholily v listopadu Angličanovým odchodem. Dicker pak společný projekt majetkově zcela převzal a do nové sezony už ho nasadil pod názvem Rodin Motorsport. Dál si ovšem hýčkal svůj novozélandský talent. Sám se netají tím, že ho chce protlačit do F1, jako se mu to povedlo s Liamem Lawsonem.

Sharp po zisku titulu zcela přeskočil sérii GB4, a loni tak na první pokus kraloval v GB3. Má tím nakročeno k jednomu zajímavému rekordu. Pokud by letos opanoval F3 a příští rok F2, vyhrál by v posledních čtyřech letech čtyři různé šampionáty. Tím by překonal dosavadní maximum Australana Oscara Piastriho, jemuž se stejná věc podařila třikrát.

V záplavě těchto úspěchů působí Roman Bilinski jako chudý příbuzný. Polsko-britský závodník na sebe poprvé výrazně upozornil loni, když začátkem roku opanoval zimní šampionát Regionální formule Oceánie. Svou formu měl potvrdit ve FRECA. Jenže se mu do cesty postavila smůla. Při dopravní nehodě si zlomil dva obratle v zádech a většinu roku 2024 promarodil.

AIX Racing

Dubajská investiční skupina AIX Investment v lednu loňského roku navázala partnerství s PHM Racing německého miliardáře Paula Müllera. V průběhu roku pak celou stáj převzala. Majetkové změny se už během sezony promítly v názvu týmu pro kategorie F2 a F3. Skutečný potenciál ale trochu brzdí jezdecká sestava.

Nejžhavější želízko v ohni má aktuálně AIX Racing v osobě Javiera Sagrery. Mladý Španěl začínal svou cestu formulemi domácím šampionátem F4, kde se v letech 2019 a 2020 neprosadil. Nový dech hledal další dva roky v GB3, ale opět neúspěšně. Zkusil to tedy v sérii Eurocup-3 a právě zde přišel minulý rok zásadní zlom. Bohužel pro Javiera s hořkým koncem. Původně získal korunku šampiona, jenže o konečné podobě výsledkové listiny se rozhodovalo později u kulatého stolu. Eurocup-3 tak napodobil loňskou šarádu ve francouzské F4, v níž byl ale na rozdíl od Sagrery junior Hondy Taito Kato po měsíčním sporu novým krále potvrzen.

Naopak nejmenší očekávání panují u 21letého Itala Nicoly Marinangeliho. Rodák z Foligna má sice za sebou bohatou kariéru v monopostech, avšak nijak závratnou. První úspěchy vlastně začal sbírat až před dvěma lety, kdy naplno přesedlal z formulí na plecháče. V nich se mu nejlépe dařilo loni. Za volantem Ferrari 296 GT3 obsadil s Monačanem Abrilem třetí příčku v celkové klasifikaci International GT Open.

V Austrálii pak může překvapit Nikita Bedrin, s 56 starty nejzkušenější závodník v poli. Ovšem pouze u protinožců, neboť stáj ho potvrdila jen na úvodní víkend, a dle aktuálních informací ve F3 dál pokračovat nebude.

Každopádně ale musí AIX Racing konečně zabrat. Pod vlastnictvím arabských multimiliardářů má prakticky neomezené zdroje. Vlastně se ani nelze divit, že majitelé pošilhávají po F1, podobně jako David Dicker. Jenže v dnešní době očividně pouze peníze nestačí. Michael Andretti by o tom mohl vyprávět…

DAMS Lucas Oil

Posledním přihlášeným účastníkem v letošní sezoně F3 je francouzský DAMS. Známou ekipu se základnou nedaleko Le Mans koupil v únoru 2022 expilot F1 Charles Pic. Dlouhodobě ji pak vede bývalý inženýr Nica Prosta (jeho otcem je Alain Prost) ve Formuli E Yannick Hubert. DAMS zaplnil místo po Andreasi Jenzerovi.

Švýcar zdůvodnil svůj odchod z F3 únavou a vyšším věkem. Na druhou stranu dál hodlá pokračovat v několika šampionátech F4, a to včetně italského a středoevropského. Jenzer Motorsport tak i letos uvidíme v rámci F4 CEZ v Mostě a v Brně. Výběr stáje DAMS představoval logickou volbu, neboť Francouzi závodí ve F2 a do „ef trojek“ se vrací po osmi letech.

Nebude u toho chybět Peruánec Matías Zagazeta. Rodák z Limy má na svém kontě titul vicemistra britské F4 z roku 2021. Za Jenzer Motorsport jezdil na plný úvazek F3 už loni. Takže ho DAMS tak trochu „zdědil“. Nechceme být k Matíasovi příliš krutí. Ale je fakt, že se zkraje letošního roku zúčastnil s Arvidem Linbladem Regionální formule Oceánie. Vycházející hvězda Red Bullu si zde zajistila titul i dostatek bodů do super licence. Zatímco Zagazeta s jednou výhrou skončil pátý. Takhle se o F1 zkrátka nebojuje.

Vedle Peruánce pak debutuje první Singapurec v historii F3. Zasloužil se o to 18letý Christian Ho. Singapurský teenager pilotuje monoposty od roku 2022 a zatím má jeho kariéra vzestupnou tendenci. Předloni obsadil za Naëlem druhé místo ve španělské „ef čtyřce“. Minulou sezonu pak sváděl se Sagrerou boj o titul v Eurocupu. Původně se znovu musel spokojit se stříbrnou příčkou. Jenže poslední podnik v Barceloně vyvolal několik sporných situacích, jež vyústily v sérii protestů a odvolání. Celá věc se dostala až k mezinárodnímu soudu FIA, který definitivně rozhodl letos v únoru. Singapurec si tak se Španělem prohodil pořadí a vyhrál svůj první titul ve formulích.

Sestavu francouzské stáje uzavírá 17letý Ital Nicola Lacorte. První šanci v monopostech mu dal krajan Andrea Piccini, za jehož tým Iron Lynx odjel před třemi lety sezonu italské F4. V roce 2023 už závodil u Premy. A loni absolvoval celý ročník FRECA s Tridentem. Domácí squadry mu však k úspěchu nepomohly. Nicola se zároveň snažil prosadit do juniorského programu nějaké stáje F1. S FDA to nevyšlo, ale Alpine ho v prosinci 2023 do své akademie zařadil.

Soupiska Formule 3

Článek F3: Preview před sezonou 2025 se nejdříve objevil na Pitstop007.

Euroformula Open má slavnou minulost

Euroformule prapůvodně vychází ze španělské F3. Nijak tedy nepřekvapí, že mezi vítězi závodů najdeme známá jména z Ibérie. Za všechny uveďme alespoň jezdce, jako je dnešní hvězda IndyCar Alex Palou nebo bývalí závodníci F1 Roberto Merhi a Jaime Alguersuari. Triumfoval i Adrian Campos junior. Syn stejnojmenného expilota Minardi v královně motorsportu totiž také začínal coby závodník. V týmu svého otce začal pracovat až později a řízení rodinné stáje definitivně převzal teprve po Camposově úmrtí v lednu 2021.

Ze současných jezdců Formule 1 se mohou pochlubit výhrou Liam Lawson či Yuki Tsunoda. Na nejvyšší stupínek v jednotlivých klání Euroformula Open se postavily i děti slavných rodičů. Nicolas Prost, Colton Herta, Enzo Trulli, Charlie Wurz, Fernando Barrichello nebo Juju Noda mají otce, které jistě netřeba představovat.

Nás, Čechy, pak může těšit, že se před třemi lety radoval na okruhu Autodromo Internazionale Enzo e Dino Ferrari i moravský rodák Roman Staněk. Přes všechna uvedená jména ale Euroformula překročila tradičně omezenou slávu juniorských monopostů, až když ve Francii roku 2019 zvítězil Billy Monger. Dnes 25letý Angličan krátce před svými osmnáctými narozeninami přišel o obě nohy při nehodě britské F4 v Donington Parku. V Euroformuli tak triumfoval s protézami. Něco podobného za poslední dlouhé roky dokázal jen Alex Zanardi.

Hořká přítomnost

Bohužel o Euroformuli ztráceli v posledních sezonách zájem stáje i jezdci. Do loňského boje o titul zasáhlo pouhých šestnáct účastníků. Ještě horší situace panovala mezi týmy. Drtivou většinu závodníků nasadil německý Motopark. Kromě organizace Tima Rumpfkeila závodila už jen italská squadra BVM Racing, srbský NV Racing a v Monze startoval i český pilot a podnikatel Roman Roubíček se svou stájí STK Mělník. Podle očekávání tak titul slavili příslušníci týmu se základnou v Oscherslebenu. Celý šampionát vyhrál rodák z Floridy Brad Benavides a nováčkem roku se stal mladší syn Rubense Barrichella.

Jediný, kdo dokázal s Benavidesem držet krok, byl dvacetiletý Ital Francesco Simonazzi z týmu svého krajana Giuseppe Mazzottiho. Přitom talentů ve startovním poli nebylo málo. Ale většina závodníků neabsolvovala celou sezonu. Například celkově čtvrtý Jakob Bergmeister musel vynechat závody v Rakousku a Španělsku, protože mu došly finance. Motorsport je zkrátka drahý špás a Zak O’Sullivan z Formule 2 pochopitelně není jediný, komu loni v průběhu roku vyschly zdroje.

Řada dalších pilotů pak zvolila pro ročník 2024 jako svou prioritu jiné série a Euroformula Open pro ně představovala jen doplněk. Což je škoda. Protože třeba předloňský mistr čínské F4 Gerrard Xie opanoval poslední závod ve Spa při svém jediném víkendu v této soutěži. Jinak se ale věnoval na úplný úvazek britským formulím GB3. Maďar Révész, jenž pro změnu nenašel přemožitele ve třetím klání na Paul Ricard, dal zase v závěru sezony přednost závodům GT3. A tak by se dalo pokračovat…

Inspirace v Super Formula Lights

Super Formula Lights (SFL) dnes představuje druhou nejvyšší ligu monopostů v Japonsku a stojí v hierarchii hned pod Super Formulí. Obě série přitom v posledních letech obměnily svůj vozový park. Hlavní šampionát země vycházejícího slunce používá od roku 2023 monopost Dallara SF23, jenž vystřídal předchozí typ SF19.

SFL závodila ještě předloni s Dallarou 320. Tedy stejným typem, který používá i Eurofomule. V minulém roce přešla japonská série na podvozek Dallara 324. Bez většího překvapení tak evropský šampionát sáhl po stejném monopostu. Ten by měl být rychlejší proti svému předchůdci zhruba o dvě sekundy na kolo. Přestože se jeho hmotnost nepatrně zvýšila (na 509 kg včetně provozních kapalin), dle vyjádření italského výrobce to nebude mít vliv na jízdní vlastnosti.

Dallara zároveň vyvinula upgrade stávajícího modelu. Počítá s tím, že evropskému šampionátu dodá celkem dvanáct modernizovaných strojů 320 a deset nových typů 324. Všechny stáje Euroformule si budou moci vybrat. Za upgradovanou verzi zaplatí 127 330 € (cca 3 213 173 korun). Nový model je pochopitelně dražší. Zájemce vyjde na 265 330 €, tedy zhruba 6 695 602 korun. Pro týmy, které se rozhodnou pořídit Dallaru 320, bude zaveden systém financování na tři roky.

Nový motor od Toyoty

Dallara 324 ovšem není jedinou novinkou, se kterou Euroformule vyrazí do letošní sezony. Po vzoru SFL budou její vozy pohánět motory Toyota GR TGE33. Jedná se o přeplňovaný 3válec s obsahem 1.6 litru. Podle údajů japonské automobilky dosahuje výkonu 275 koní. Vzhledem k tomu, že je založen na sériovém automobilovém motoru, se provozní náklady nového hnacího ústrojí výrazně zlevní.

Pohonná jednotka bude využívat elektroniku od Cosworthu a převodovku značky Hewland. Pro závodění ji připravuje známá tokijská společnost TOM´S. Ta se v oblasti motorsportu angažuje v řadě aktivit a kromě ladění motorů například provozuje vlastní závodní tým, který je velmi úspěšný napříč japonskými monoposty. Právě v této stáji vyhrál Ritomo Miyata v roce 2023 šampionát Super Formule.

Článek Euroformula představila změny na letošní rok se nejdříve objevil na Pitstop007.

O co šlo?

V motorsportu (a ve světě Formule 1 zvlášť) panují velice přísné obchodní vztahy. Týče se to i všech partnerství na technologické bázi, výrobce brzd pochopitelně nevyjímaje. Lewis Hamilton za svého působení u Mercedesu používal na svých vozech brzdy od známé francouzské společnosti Carbon Industrie.

A při svém přechodu do nového působiště prý požádal Scuderii, aby si mohl tohoto výrobce ponechat. Není to přitom tak bizarní požadavek. Před 10 lety chtěl změnit dodavatele Felipe Massa, jenž měl na svém Williamsu FW36 problémy s glazováním (tvořením tzv. glazur na brzdových destičkách). Brazilec ovšem toužil přejít ze značky Brembo na Carbon Industrie, tedy opačným směrem než nyní Hamilton.

Samotné spekulace posílil Frederic Vasseur, který údajně přání své nové hvězdy podpořil. Skutečný poprask však nastal teprve ve chvíli, kdy specializovaný web ze země vycházejícího slunce as-web.jp citoval nejmenovaného člena francouzské společnosti. Ten podle Japonců prohlásil: „Každý ví, že Lewis chce mít na svém autě brzdové kotouče Carbon Industrie.“ A senzace byla na světě. Zvláště proto, že Ferrari spolupracuje se značkou Brembo.

A nejedná se o žádnou krátkodobou kooperaci. Maranellská stáj spolupracuje s touto firmou těžko uvěřitelných 50 let. Ve skutečnosti jde o jedno z nejdéle trvajících partnerství v celé historii Formule 1. Uvedená kachna se ale nejvíce dotkla výrobce z Bergama. Pro uklidnění situace musel rychle se šířící zprávu oficiálně dementovat.

Dementi od Brembo

„S odkazem na zvěsti, které se objevily ve čtvrtek 12. prosince ráno v některých online médiích, Brembo popírá, že by došlo k přerušení spolupráce se Scuderia Ferrari. Společnost se sídlem v Bergamu, světový lídr ve výrobě brzdových systémů a dodavatel všech týmů ve Formuli 1, potvrzuje technickou spolupráci s týmem z Maranella, kterému dodá všechny komponenty brzdového systému, včetně karbonových kotoučů, i v příštích sezónách Formule 1.“

Článek Brembo a jeho kachna o Ferrari se nejdříve objevil na Pitstop007.

Situace před posledním víkendem

Kola letošního ročníku F4 Academy se poprvé roztočila na přelomu května a dubna v Nogaru. Do poloviny sezony ještě navštívila francouzská série okruhy Lédenon, Spa a Nürburgring. Zastávka v „Zeleném pekle“ přitom znamenala jeden z mála formulových podniků na německé půdě. Ač je to těžko k uvěření, rodiště Michaela Schumachera v posledních letech prakticky vyklidilo pole závodních monopostů. Šestnáctiletý Montego Maassen a o rok mladší Mathilda Paatz se tak mohli předvést svým krajanům jen díky tomu, že startují ve francouzských „ef čtyřkách“, které spolupracují s ADAC.

A aby toho nebylo málo, potkala legendární trať jen o týden později vážná havárie. Během testování na šestihodinový závod série Nürburgring Langstrecken-Serie (NLS) explodovala mezi boxy 26 a 27 láhev se stlačeným vzduchem. Výbuch zranil 22 lidí, z toho tři těžce. Na místě musely zasahovat čtyři záchranné vrtulníky a několik sanitek.

To už se však F4 Academy netýkalo, protože se vrátila do země galského kohouta. Nejdříve na někdejší okruh F1 Circuit de Nevers Magny-Cours a v polovině září do Dijonu. Ze všech mladých dravců se vykrystalizoval trojlístek adeptů na titul. V čele šampionátu trůnil předloňský vítěz RACB Road To F4 (program Belgického královského automobilového klubu usnadňující přechod domácích závodníků do F4) Yani Stevenheydens.

Jen šest bodů na něj ztrácel Taito Kato. 16letý pilot loni absolvoval závodní školu Hondy (Honda Racing School neboli HRS), která jej rovnou vyslala do Evropy. Japonský teenager tak nezvykle vynechal domácí série, jako je F4 či Regionální formule. Šanci na titul měl i jeho vrstevník Jules Caranta. Rodák ze Saint-Tropez během své první sezony ve francouzské F4 upoutal natolik, že ho zařadil Red Bull mezi své juniory ještě před posledním podnikem v Le Castellet.

První závod v Le Castellet

Na sobotu byly naplánované dva závody. Do toho úvodního vyrážel z nejvýhodnější startovní pozice Yani Stevenheydens, jenž porazil Kata o titěrných 0.128 sekundy. Druhou řadu na roštu pak obsadili Jules Caranta a rychlý Ir Alex O’Grady. Ještě během prvního kola se dostal japonský kamikaze před Belgičana a vedoucí pozici kontroloval až do cíle. Stevenheydens se tak musel spokojit se stříbrným stupínkem a čerstvý junior „rudých býků“ si udržel třetí příčku.

V průběžném pořadí se tím Japonec dotáhl na belgického závodníka. Oba rivalové měli shodný počet 272 bodů, ale Kato díky většímu počtu vítězství vedl šampionát. Celkově třetí Caranta už ztrácel bodů 22 a sen o titulu se mu začínal vzdalovat. Jenže pak se do celé věci vložili sportovní komisaři. Tým pod vedením ředitele závodu Joela De Vala rozhodl, že si Taito Kato při předjíždění Stevenheydense počínal nedovoleně, protože nedodržel limity tratě. Za to obdržel junior Hondy 3sekundovou penalizaci, jež ho odsunula na druhé místo za Belgičana.

Protest Hondy

Toto rozhodnutí se pochopitelně nelíbilo Hondě. Navíc v situaci, kdy po odpoledním závodě, jenž po startu z obráceného roštu vyhrál Alexandre Munoz, vypadl ze hry o celkový primát F4 Academy Jules Caranta. Japonská značka tak ještě tentýž den proti verdiktu podala oficiální protest. Ten tlumočil bývalý pilot Formule 1 a dvojnásobný vítěz legendárního amerického závodu 500 mil Indy Takuma Sato. 47letý Japonec se sice „pětistovky“ zúčastnil i letos, ale jinak už působí především jako ředitel HRS.

Od února též zastává funkci výkonného poradce Honda Racing Corporation. Mezi jeho hlavní úkoly v obou pozicích patří péče o juniory, a to včetně podpory při formulování strategií a programů rozvoje mladých jezdců v Japonsku i mimo něj (v japonských „ef čtyřkách“ dokonce letos debutoval i jeho syn Rintaro). Na okruhu Paula Ricarda tak zastupoval tokijskou automobilku.

Při odvolání doložil ředitelství závodu snímky z inkriminovaného momentu. Podle nich Kato při průjezdu zatáčkou pravidla neporušil. Joel De Vale se svým týmem nové důkazy prozkoumal a udělenou penalizaci zrušil. Taito Kato tak byl znovu vyhlášen vítězem. Před nedělním (posledním) závodem tak vedl šampionát o čtyři body.

Finálový závod F4 Academy

Ze soboty na neděli se přihnal na okruh Paula Ricarda vydatný déšť. Protože pršet nepřestávalo, rozhodli se organizátoři odstartovat závod za safety carem. Pořadí na roštu pro toto klání určují druhé nejrychlejší časy z páteční kvalifikace. „Pole“ si tak zajistil Kato před Stevenheydensem, Carantou, Augustinem Bernierem a Alexem O’Gradym.

Když po čtyřech minutách zabočil bezpečnostní vůz do boxů, začalo se závodit. Yani Stevenheydens v nájezdu do zatáčky Virage du Camp zaútočil, přičemž vedoucího Japonce vytlačil z dráhy. Nutno ale dodat, že na mokré vozovce měli všichni jezdci velké problémy své vozy Mygale M21-F4 udržet (francouzská F4 jako jedna z mála na světě nepoužívá italské stroje Tatuus T-421).

K vidění tak bylo množství piruet a vyjetí z dráhy. V pátém kole se při předjíždějícím manévru dostal do hodin i Kato, který tím klesnul na osmé místo. Do konce závodu se před rozhozeného Japonce dostal i Maassen a Roussel. Cílovou čáru nakonec proťal jako první Dylan Estre, mladší bratr člena elitní posádky Porsche #6 v mistrovství světa vytrvalostních závodů (WEC) Kévina. Za Francouzem dokončil na druhé příčce Gabriel Doyle-Parfait. Bronzová pozice pak stačila Stevenheydensovi k tomu, aby slavil titul. Jenže…

Dokonalý Kocourkov

Skutečná legrace nastala až po dojezdu. Sportovní komisaři už v průběhu závodu udělili 5sekundovou penalizaci za limity tratě Doyle-Parfaitovi, kterou následně zrušili. Naopak totožný trest (za stejný prohřešek) dostal Estre. Francouz tím přišel o své druhé vítězství v F4 Academy. Ve vzduchu visel i postih pro Yaniho Stevenheydense. A to buď za vytlačení Kata v prvním kole, nebo za nedodržení limitů trati při předjíždění Julese Caranty.

Joel De Vale nakonec oba tresty spojil a Belgičanovi přičetl k výslednému času deset sekund. Tím se v pořadí finálového závodu propadl na 11. příčku a novým šampionem se stal Kato.

Dle očekávání taková penalizace vzbudila nevoli belgické strany. Pro tamější fans se stal z De Vala novodobý Michael Masi. Zde musíme uvést, že se nejedná jen o titul šampiona. Vítěz francouzské F4 obdrží kromě bodů do Super licence také 100 000 € na závodění ve vyšších patrech monopostů.

Belgická motoristická federace se tak pokusila zvrátit situaci tím, že se odvolala proti výsledkům prvního závodu. Kdyby byla Katovi opět přičtena původní penalizace, koruna krále by znovu přešla do vlastnictví belgického jezdce. O titulu tedy nakonec musel rozhodovat odvolací soud Fédération Française du Sport Automobile (FFSA). Jen pro upřesnění dodáváme, že F4 Academy je centrálně řízený šampionát, podobně jako třeba F4 v Saúdské Arábii. Celé přezkoumání zabralo více jak měsíc, aby FFSA nakonec Belgičanům odvolání zamítla. Taito Kato tak byl definitivně vyhlášen oficiálním vítězem francouzské F4 pro sezonu 2024.

S titulem v kapse pak přestoupí příští rok do evropské odnože Regionální formule, kde podepsal smlouvu s francouzskou ekipou ART Grand Prix. Vtipné přitom je, že tuto organizaci dnes vede bývalý závodník Sébastien Philippe, šestý muž francouzské F3 z roku 1997 a šampion japonských „ef trojek“ ze sezony 2000.

Konečné pořadí F4 Academy 2024

Článek Kontroverzní závěr F4 Academy se nejdříve objevil na Pitstop007.

Neústupný na dráze

Ayrton Senna proslul výrokem „druhý v cíli je první poražený“. Pro vítězství byl ochotný udělat prakticky cokoliv. Celou věc dobře ilustruje notoricky známá VC Japonska 1990. V ní brazilský pilot kvalifikoval svůj McLaren na pole positon. Avšak organizátoři před závodem přesunuli první startovní pozici na pravou stranu dráhy. Tedy na prašnější, nevyčištěné místo s evidentně horší přilnavostí. Druhý Alain Prost tak měl podle očekávání lepší start do závodu. Jenže když stočil vůz do první pravotočivé zákruty, Ayrton Senna pokračoval rovně. Obě auta se srazila a zůstala mimo dráhu. Francouz tím ztratil šanci na titul a rodák ze São Paula podruhé opanoval šampionát Formule 1.

Prost pochopitelně zuřil. Doslova uvedl, že: „Senna je svým charakterem přesný opak toho, v co chce, aby lidé věřili. Je pravým opakem čestného člověka. Závody F1 jsou sport, a ne válka„. Ayrton se tímto manévrem „pomstil“ za incident na stejném okruhu z předchozího roku.

I v něm se s francouzským jezdcem srazil, ovšem titul tehdy získal „Profesor“. A to přesto, že v závodě nepokračoval, zatímco Ayrton Senna se znovu rozjel a japonskou Grand Prix dokonce vyhrál. Nicméně ho potkala dodatečná diskvalifikace za neprojetí šikany při návratu na dráhu. Své jediné vítězství v královně motorsportu tím získal Alessandro Nannini z Benettonu. Sám Brazilec byl přesvědčený, že mu výhru i titul ukradl Prostův krajan Jean-Marie Balestre (tehdejší prezident FISA). Koneckonců názor, že se tato „francouzská klika“ spikla proti němu, zastával dlouhodobě…

Ayrton Senna jako tvrdý vyjednavač

Brazilec oplýval mimořádnou sebedůvěrou, co se jeho řidičských schopností týče. Na tomto základě si pak stanovoval podmínky. Nejznámější v tomto směru je ovšem jeho vyjednávání o platu s někdejším šéfem britské stáje McLaren Ronem Dennisem.

Dennis tehdy závodníkovi nabízel deset milionů dolarů za celou sezonu, jenže Ayrton Senna požadoval platbu jeden milion za závod. A sezona F1 měla v roce 1993 naplánovaných celkem 16 zastávek… Boss britské stáje dokonce vypustil do médií, že Ayrtonovy finanční požadavky z něho dělají nezaměstnatelného pilota.

Zdatný obchodník

Legendární šampion se narodil do rodiny bohatého brazilského podnikatele a rančera Miltona da Silvy. Toto finanční zázemí mu umožnilo, aby se na plný úvazek věnoval automobilovým závodům. Kromě přirozené rychlosti ale zdědil po otci byznysové myšlení. Už jako hvězda královny motorsportu využil své slávy i vydělaných peněz a investoval do mnoha zajímavých projektů. Jako svou ochrannou známku přitom používal logo „S“, které je odvozeno od zakřivení závodní dráhy Autódromo José Carlos Pace (známější jako Interlagos).

Jeho nejslavnějším obchodním počinem je určitě postavička „Senninha“. Mezi brazilskou mládeží se z ní stal obrovský hit. Tričko s tímto potiskem nosil i Brazilcův talentovaný krajan Vinícius Tessaro (loňský šampion domácí F4). Když Ayrton Senna 1. května 1994 zahynul, začala se jeho postavička vyvážet do celého světa.

Muž kontrastů

Charakterizovat Ayrtona Sennu jen jako extrémně ambiciózního závodníka, tvrdého vyjednávače a zdatného obchodníka byl ovšem znamenalo zkreslení. Ve skutečnosti byl tento charismatický muž člověkem kontrastů. Při souboji na dráze sice neměl se soupeři slitování, ale když šlo o jejich zdraví či život, dokázal projevit obdivuhodnou účast.

Když francouzský pilot Formule 1 Eric Comas vážně havaroval během kvalifikace na VC Belgie 1992, Ayrton zastavil svůj McLaren MP4/7A, a běžel mu pomoci. Zhasl motor zničeného Ligieru, aby nedošlo k požáru, a držíc Francouzovi hlavu čekal na příjezd lékařů. V dobrém na něj vzpomíná i poslední žena ve F1 Giovanna Amati. Italka před časem přiznala, že jí Ayrton Senna jako jediný jezdec potřásl rukou a přivítal, když vstoupila do královny motorsportu s Brabhamem.

Hořkou ironií tak zůstává, že během osudné VC San Marina 1994 vezl v kokpitu rakouskou vlajku. Chtěl ji na stupních vítězů vztyčit na počest svého kolegy Rolanda Ratzenbergera, jenž zahynul předchozí den v kvalifikaci.

Instituto Ayrton Senna

Lidé, kteří Ayrtona blíže znali, ho zároveň charakterizovali jako citlivého a hluboce věřící člověka, který také podporoval chudé děti. Ač sám vyrostl v blahobytu, dobře si uvědomoval, že většina dětí v jeho rodné Brazílii takové štěstí nemá. Proto už za svého života rozebíral svou sestrou Viviane možnosti, jak by mohl tuto nepříznivou situaci alespoň částečně napravit. Sedm měsíců po jeho smrti tak Viviane a další členové rodiny založili Instituto Ayrton Senna neboli Institut Ayrtona Senny.

Organizace vychází z myšlenky vytvořit více příležitostí pro děti, aby mohly plně rozvinout svůj potenciál. V Brazílii, jež se potýká s obrovskými sociálními rozdíly, představuje takové příležitosti především vzdělání. Institut se v tomto směru zaměřuje na komplexní vzdělání. To znamená rozvoj všech dovedností dětí a mladých lidí, a to napříč všemi oblastmi. K tomu využívá různé cesty, jako je třeba výzkum, edukační akce pro pedagogy či návrhy a provádění vzdělávacích iniciativ. Vivien, jejíž syn Bruno také závodil ve Formuli 1, dodnes zůstává prezidentkou institutu. Odkaz Ayrtona Senny tak žije i tři desítky let po jeho skonu.

Článek Ayrton Senna mezi námi není už 30 let se nejdříve objevil na Pitstop007.

Tatuus Racing S.p.A.

Společnost Tatuus založil v roce 1980 italský závodník Formule Monza Artico „Tato“ Sandonà. Nijak tedy nepřekvapí, že první závodní auta byla vyrobena právě pro tento šampionát (pro kubatury 500 cm³ a 1000 cm³). O tři roky později přišel první výrazný úspěch. V nově založené Formuli Panda (název odvozený od Fiatu Panda) porazil Luca Melgrati v boji o titul stájového kolegu Sandonu, takže Tatuus obsadil první dvě místa v konečném hodnocení. Pro zajímavost dodejme, že z této italské série vyšli i pozdější jezdci královny motorsportu Giovanni Lavaggi nebo Stefano Modena.

Sandonova auta se brzy ukázala jako rychlá i spolehlivá, a proto firma získala zakázku na výrobu vozů pro Formuli König. Tento německý šampionát, pojmenovaný podle podnikatele a výrobce sedadel do automobilů Richarda Königa, měl premiéru v sezoně 1988. Do historie se jako první vítěz zapsal devatenáctiletý syn zedníka z Hürth-Hermühlheimu Michael Schumacher. Legendární Němec na voze Tatuus Formula König tehdy porazil druhého v pořadí, Rakušana Huttera, o více než šedesát bodů.

Spolupráce s Renaultem

Pro známou značku se ukázal jako důležitý mezník rok 1993, kdy se stal novým spolumajitelem společnosti italský manažer Gianfranco De Bellis. Tatuus do té doby fungoval především jako stáj F3 a výrobu vlastních aut měl na druhé koleji. Když se Renault rozhodl na konci roku 1994 vytvořit novou kategorii, otevřenou pro všechny výrobce, přesvědčil De Bellis Sandonu, aby se firma primárně zaměřila na stavbu vlastních monopostů. Tím začala dlouhá a úspěšná spolupráce s francouzskou automobilkou.

První vůz Formule Renault nesl název Tatuus RC95 a v šampionátu Eurocup Formula Renault ho pilotovali Rino Mastronardi, Tommy Rustad a Enrique Bernoldi. Premiérové vítězství pro nové auto zajistil 11. června 1995 norský závodník Rustad na okruhu Circuit de Spa-Francorchamps. Následující rok si již budoucí pilot F1 Bernoldi dojel pro titul.

Mezi lety 1995-2013 vyrobil Tatuus pro různé šampionáty francouzské automobilky téměř tisícovku závodních vozů. Z této éry je také nejznámějším pilotem finský mistr světa F1 Kimi Räikkönen, jenž přišel do královny motorsportu v roce 2001 jako šampion britské odnože Formule Renault 2.0 (na voze Tatuus FR2000).

Majetkové změny

Italský konstruktér si dlouhou dobu držel nezávislost. Až v polovině února 2017 prodali De Bellis a Sandonà většinu akcií investičnímu fondu Wisequity IV (vlastní jej milánská společnost Wise Sgr S.p.A.). Posilněn novým kapitálem pak o devět měsíců později Tatuus koupil firmu Autotecnica Motori (AM), jež se specializuje na výrobu závodních motorů. Zakladatel AM Giovanni Delfino si přitom zachoval pozici generálního ředitele a později se stal CEO celé skupiny.

Zatím poslední majetková změna přišla v listopadu 2018. Tehdy Tatuus převzal 75% podíl ve společnosti Breda Racing (výrobce mechanických komponentů a specializovaného vybavení pro motorsport). Díky těmto akvizicím dnes patří italská značka mezi největší výrobce závodních monopostů na světě, který dodává své vozy kromě F4 také zámořským sériím USF Juniors, USF 2000, USF Pro 2000 a Regionální formuli v Evropě, na Novém Zélandu a Středním východě.

Tatuus T-421

V lednu 2021 společnost oznámila, že aktuální model F4-T014 vystřídá následující sezonu nový typ Tatuus T-421. Jedná se tedy o vůz formule 4 druhé generace. Oproti svému předchůdci do něj inženýři zakomponovali řadu vylepšených bezpečnostních prvků, jako je konstrukce Halo apod. Podle dnešních standardů je monokok vyrobený z uhlíkových vláken a váha dle regulí F4 činí 570 kg včetně řidiče. Ostatní technické parametry uvádí tabulka níže:

Základní technické parametry

První kilometry absolvoval nový vůz 1. září 2021 na Autodromo Riccardo Paletti nedaleko italského Varana na pneumatikách Hankook. Tento okruh vybral Giovanni Delfino záměrně, neboť je svým profilem vhodný pro testování aerodynamického nastavení a testování brzd.

Svoji premiéru si odbyl Tatuus T-421 v exhibičním klání F4 Spojených arabských emirátů, které se konalo jako doprovodná akce Velké ceny Abú Zabí 2021. Ve skutečném závodě se do historie coby první vítěz s touto formulí zapsal rodák z Boloně Andrea Kimi Antonelli v barvách stáje Prema Racing ve stejném šampionátu o měsíc později (titul si ale odnesl jeho týmový kolega Charlie Wurz).

Formule 4

Novou kategorii monopostů vytvořila FIA v březnu 2013 jako reakci na klesající zájem o národní šampionáty F3. Hlavním důvodem byly mimo rostoucích nákladů i alternativní cesty do královny motorsportu. Především tedy dnes již neexistující série Formule Renault a GP3. Do čela Komise monopostů FIA pro formuli 4 jmenovala Mezinárodní automobilová federace bývalého závodníka F1 Gerharda Bergera. Pilotní projekt začal sezonou 2014 v Itálii a z počátku se tato kategorie provozovala jako šampionát jednoho výrobce podvozků a motorů. První mistrovský titul si z nové třídy odnesl dnešní pilot Aston Martin F1 Lance Stroll.

V současné době používá formule 4 čtveřici homologovaných výrobců podvozků. Kromě italské značky Tatuus (typ Tatuus T-421) to jsou francouzské firmy Mygale s modely M21-F4 a Mygale M14-F4 a Ligier (Ligier JS F422). Ty doplňuje pro domácí kategorii japonský Dome (Dome F110).

Každý šampionát používá pohonnou jednotku jedné značky, přičemž předpisy nařizují objem 1 600 cm³ (1,6 l) a maximální výkon 160 koní (119,3 kW). Motory jsou koncipovány tak, aby žádné mistrovství formule 4 nebylo rychlejší než ostatní. Zároveň musí splňovat homologační požadavky. Zejména tedy nároky na spolehlivost a cenovou dostupnost. To znamená, že je nutné, aby hnací agregát vydržel min. 10 000 km při pořizovací ceně 9 500 eur. FIA nijak neomezuje zdvihový objem a povoluje motory s normálním sáním i pohonné jednotky přeplňované turbodmychadlem. Povoleny jsou však pouze čtyřválce.

Současné šampionáty F4

V letošním roce se uskuteční celkem 16 šampionátů této kategorie napříč celým světem, přičemž F4 Saúdské Arábie má premiéru a do Austrálie se „ef čtyřky“ vrací po pěti letech. Až na dvě výjimky se konají všechny série jako národní mistrovství. Pouze Euro 4 pojede kromě Itálie také na Red Bull Ringu a F4 CEZ se pořádá coby mistrovství střední Evropy. Od loňského roku se v rámci středoevropské zóny jezdí formule 4 také v ČR.

Podle předpisů F4 se pořádají i další šampionáty. Nejznámější z nich je ženská formule F1 Academy, jež také používá vozy Tatuus T-421. Tu doplňuje španělská zimní série Formula Winter Series, druhá nejvyšší liga monopostů ve Velké Británii GB4 Championship a nejnižší stupínek programu Road to Indy (oficiální hierarchie šampionátů, které vedou do nejvyšší série monopostů v USA IndyCar) USF Juniors. Za velkou louží si navíc už za měsíc odbyde premiéru další kategorie postavená na pravidlech F4: Ligier JS4 Series.

Článek Tatuus oslavil významný milník se nejdříve objevil na Pitstop007.

Do nové sezony s novým vozem

Formule 2 vstupuje do letošní sezony s novým autem. Starý typ Dallara F2 2018 vystřídal po šesti letech nový model F2 2024. Italský výrobce koncipoval tuto formuli tak, aby se více přiblížila aktuálním vozům z F1. Proto má nová Dallara radikálně přepracovanou aerodynamiku, především tedy zadní křídlo. Mezi další technické inovace patří šestistupňová sekvenční převodovka (ovládaná pádly řazení) či nastavitelná světlá výška.

Celý vůz také disponuje řadou lepších bezpečnostních prvků. Při jejich zavádění vycházeli konstruktéři mimo jiné z havárií Čou Kuan-jüa v Silverstone 2022 a Anthoina Huberta ve Spa 2019. V oblasti motoru pak připravil francouzský dodavatel Mécachrome evoluci přeplňovaného šestiválce o objemu 3,4 litru, který poběží na 55% směsi udržitelného syntetického paliva od Aramca.

Nováčci v šampionátu Formule 2

Samotné startovní pole je v tomto ročníku mimořádně kvalitní. Mezi nováčky najdeme současné šampiony F3 (Gabriel Bortoleto), japonské Super Formule (Ritomo Miyata) a evropské odnože Regionální formule (Andrea Kimi Antonelli). V případě zázračného dítěte z Boloně se dokonce vedou divoké spekulace, že by mohl už příští rok nahradit Lewise Hamiltona u Mercedesu.

Tento trojlístek šampionů doplnil junior Williamsu Zak O’Sullivan, jenž se stal loni vicemistrem F3 a má na svém kontě i titul v nejvyšší formulové lize ve Velké Británii GB3 Championship z roku 2021. Zajímavý je i osmnáctiletý rodák z Barcelony Pepe Martí. Člen akademie Red Bullu obsadil v sezoně 2021 třetí místo v domácí F4, přičemž si v dalším roce dojel pro titul vicemistra v asijském mistrovství Regionální formule.

Překvapit může také vycházející hvězda z Velké Británie Taylor Barnard. Pilot v barvách neziskové organizace Paula Müllera PHM AIX Racing začíná být specialistou na druhá místa v konečné klasifikaci. Na stříbrné pozici totiž skončil loni i letos v Regionální formuli Středního východu a stejná příčka mu patřila i předloni v německé F4. Do Formule 2 ale přichází jako desátý muž F3 s jedním vítězstvím na belgickém okruhu Circuit de Spa-Francorchamps.

Zatímco si jeho týmový kolega Joshua Dürksen odnesl alespoň titul vicemistra F4 Spojených arabských emirátů ze sezony 2019, u Mexičana Villagómeze zůstává otázkou, co od něho Rob Niessink reálně očekává. Rodák z Guanajuata totiž za čtyři roky ve formulích nevyhrál jediný závod!

Člen akademie stáje Williams Franco Colapinto a bývalý junior Mercedesu Paul Aron sice už v minulém roce absolvovali závěrečný podnik Formule 2 ve Spojených arabských emirátech, ale vzhledem k jejich minimálním zkušenostem je lze též považovat za nováčky v šampionátu. Všem novicům pak nahrává fakt, že zkušení harcovníci nemohou využít svých zkušeností s loňským vozem.

Staré pušky

Favorité se však rekrutují především z řad „starých pušek“. Francouzský ART Grand Prix, v jehož čele stojí bývalý závodník Sébastien Philippe, bude obhajovat vítězství s Victorem Martinsem za volantem. Dvaadvacetiletý Francouz je vicemistrem domácí F4 (2017) a šampionem Formule Renault Eurocup (2020). Předloni přidal i titul z F3 a ze všech současných jezdců se loni ve F2 umístil nejvýše (na čtvrté pozici).

K horkým favoritům patří i šampion německé F4 z roku 2021 a člen Ferrari Driver Academy Oliver Bearman. Osmnáctiletý závodník z Essexu v minulé sezoně ovládl víkend v Baku a přidal i vítězství v Barceloně a na Monze. Se čtyřmi výhrami je tak s Norem Haugerem nejúspěšnějším pilotem v aktuálním poli Formule 2. Nelze se tedy divit, že se o stáji Prema Racing hovoří jako o týmu, který má v nadcházející sezoně nejsilnější jezdeckou sestavu.

Oproti Britovi nasbíral Dennis Hauger svá vítězství v rozmezí dvou let. Dvacetiletý závodník se může v kariéře pochlubit titulem z italské F4 (2019) a F3 (2021). Mimo to se před pěti lety stal vicemistrem německé F4. Loni dokázal jako jediný ze stávajících jezdců kromě Olivera Bearmana vyhrát více než jeden závod. Sezonu pak zakončil druhým místem v prestižní GP Macau F3. Helmut Marko je ale zvyklý na lepší výsledky, takže se s ním Red Bull na sklonku roku rozloučil a vyřadil ho ze svého programu.

Do bitvy o titul šampiona Formule 2 chce také promluvit Richard Verschoor, jenž je se 74 starty nejzkušenějším pilotem na startovní listině. Nizozemec dosud vyhrál F4 ve Španělsku a v severoevropské zóně (oba tituly v roce 2016). Kromě toho před pěti lety zvítězil v GP Macau F3. S „ef dvojkou“ má tříleté zkušenosti, přičemž pro Trident získal předloni v této kategorii historicky první vítězství.

Můžou překvapit

Zazářit samozřejmě mohou i ostatní. Například Barbadosan Zane Maloney, jenž se od roku 2019 pyšní titulem v britské F4, a předloni se stal vicemistrem F3. V minulém roce sice ani jednou nezvítězil, ale na Silverstone a v Zandvoortu skončil těsně pod vrcholem. K tomu přidal dvě třetí místa a z aktuálních účastníků je šestý nejvýše postavený.

To šampion italské F4 ze sezony 2018 a vicemistr evropské odnože Regionální formule (2019) Enzo Fittipaldi, junior Red Bullu Isack Hadjar nebo čerstvý člen akademie Aston Martin Jak Crawford již vítězství ve Formuli 2 okusili.

Navíc francouzský tým DAMS od navázání spolupráce s americkou společností Lucas Oil z kraje letošního roku (oficiálně tedy již DAMS Lucas Oil) sbírá jednoho sponzora za druhým. Po oděvní firmě 8JS bratrů Prostových (jejich otcem je Alain Prost) ho začal sponzorovat i výrobce hodinek BRM Chronographes. Crawford a jeho krajan Correa tak vyrazí do ročníku 2024 s velmi zkušenou a finančně dostatečně zajištěnou organizací.

Roman Staněk

Český zástupce bude pokračovat ve své druhé sezoně s týmem z Ossony v Miláně. Ta úvodní se mu moc nepovedla, neboť v 26 startech nasbíral pouhých 15 bodů. Určitě sám od sebe očekával víc než 18. místo v konečném pořadí. Navíc se z pilotů, kteří též absolvovali celou sezonu, za Čechem umístili už jen Correa, Cordeel a chronicky neúspěšný Nissany.

Nejlepšího výsledku Roman dosáhl ve sprintovém závodu na Red Bull Ringu, kde obsadil pátou pozici. Ačkoliv ho v celkové klasifikaci porazil stájový kolega Clément Novalak, Staněk prokázal lepší konzistenci. Zatímco Francouz bodoval pouze dvakrát, český jezdec dosáhl na body hned v šesti závodech. To je jistě dobrý předpoklad pro začínající sezonu.

Výborná zpráva také přišla v polovině února. Český závodník oznámil, že ho bude sponzorovat průmyslově-technologický holding CSG. Dosud ho finančně podporoval především otec, jenž koncem minulého roku utáhl kohoutky. Jednu chvíli proto vypadalo, že rodák z Valašského Meziříčí ani nedokončí sezonu.

Nevýhodu naopak představuje zkušený týmový kolega. A také fakt, že Roman Staněk patří v záplavě talentů mezi menšinu jezdců, kteří dosud v kariéře nevyhráli žádný formulový šampionát. Přesto mu věří majitel stáje Maurizio Salvadori i manažer Giacomo Ricci, sám bývalý závodník. Tak nezbývá, než Romanovi držet palce.

Soupiska Formule 2

Článek Preview Formule 2 před sezonou 2024 se nejdříve objevil na Pitstop007.