Nestává se příliš často, aby do České republiky zavítal dvojnásobný mistr světa Formule 1. V sobotu 22. března k takové situaci došlo. Agentura VDN Promo uspořádala v pražské Lucerně tradiční program Noc s legendou. A tentokrát přijal pozvání hvězdný host z královny motorsportu: Šampion F1 z let 1998 a 1999 Mika Häkkinen. Akci moderovanou slavným zápasníkem jsme navštívili. A pro každého, kdo nemohl být přítomný, jsme setkání shrnuli v dnešním článku.

Noc s legendou

O tom, jak je Mika v Česku oblíbený, svědčí fakt, že se podařilo organizátorům vyprodat celou Lucernu. Kromě tradičních fandů se události zúčastnila i tuzemská smetánka. Výsostnou první řadu v hledišti tak obsadil například někdejší automobilový závodník a dnes miliardář Richard Chlad, vlivný (a kontroverzní) lobbista Ivo Rittig nebo majitel jednoho ze sponzorů akce Jan Kusý. Promotér celého večera Petr Větrovský pak představil moderátora. Tím se nestal nikdo jiný než zápasník MMA Karlos „Terminátor“ Vémola.

Sázka na českého bojovníka se ukázala jako šťastný tah. Terminátor i Mika Häkkinen sdílí stejnou vášeň pro řízení rychlých aut. Zápasník se pak dokonce pochlubil, že si díky svému příteli jízdu ve formuli vyzkoušel. Bohužel už neprozradil, o jaký monopost se jednalo. I když je jasné, že Formule 1 to nebyla. Víme tak jen, že mechanici z vozu vyndali vše, co nebránilo v jízdě. A to včetně sedačky. Jinak by se Karlos Vémola se svou muskulaturou do auta vůbec nevešel…

Lukáš Pešek jako předskokan

Před příchodem hlavní hvězdy si organizátoři pozvali někdejšího závodníka MotoGP Lukáše Peška. Vémola s Lukášem probíral jeho kariérní cestu. Ta vedla od obyčejného kluka z pražského sídliště až do královské kubatury silničních motocyklů. A nebyla vůbec jednoduchá. „Česílko“ totiž stejně jako Mika Häkkinen nepochází ze zámožné rodiny. A tom, jak je motorsport finančně náročný, píšeme na naší platformě de facto pravidelně. Ale když se vášeň snoubí s talentem, jde se dostat mezi elitu.

Kromě úspěšné kariéry pak 39letý Čech také hovořil o trénování dětí. Právě jim se dnes věnuje. Přiznal například, že své svěřence bere i do zahraničí. Protože být nejlepší v tuzemsku na mezinárodní scéně nic neznamená. Skutečná konkurence se nachází v Itálii nebo Španělsku.

Na scénu přichází Mika Häkkinen

Karlos Vémola si s Peškem povídal úvodní hodinu. Po ní dorazila na jeviště hlavní hvězda. A sklidila obrovský aplaus. Organizátoři koncipovali setkání s Mikou Häkkinenem tak, že večer chronologicky rozdělili. Tedy od začátků Mikovy kariéry až po současnost. K tomuto účelu promítali fotky či videa na plátně, jež bylo umístěno nad hlavami obou mužů. Jen pro kontext dodáváme, že se uskutečnilo setkání s Létajícím Finem ve stejný den, kdy se jel v Číně sprint Formule 1. K aktuální situaci v královně motorsportu se Mika také pochopitelně vyjádřil. Avšak nepředbíhejme. Vezmeme to hezky popořadě.

Nemá smysl dopodrobna replikovat celou kariéru Létajícího Fina. Mimo toho, že byla značně dlouhá, si lze také většinu věcí snadno dohledat na Wikipedii či v jiných internetových zdrojích. Proto jsme vypíchli jen ty nejzajímavější části. A k nim pochopitelně Häkkinenův originální komentář, který už tak snadno k mání není.

Rivalita s Michaelem Schumacherem

Oba vrstevníci postoupili do královny motorsportu z F3. Zatímco si Mika Häkkinen odnesl korunku vítěze z britského šampionátu 1990, Michael Schumacher získal titul ve stejném roce v domácí soutěži. A v německých „ef trojkách“ také proti sobě závodili. Sezona britské série totiž skončila 7. října na Silverstonu. West Surrey Racing Dicka Bennettse tak vyslal Häkkinena o týden později na Hockenheimring, který uzavíral německý šampionát. Fin získal na úkor Němce pole position a před Schumacherem také zvítězil.

Poprvé se nicméně za volanty monopostů střetli už předchozí rok (závěr listopadu 1989). A to na asijském světadílu při prestižním závodě F3 v Macau. Ani jeden z nich nedokončil. Ale jen o rok později se postavili na start stejného závodu znovu. Tento souboj navždy vstoupil do dějin motorsportu.

Do posledního kola vjížděl na vedoucí pozici Schumacher, ale Fin na něj silně dotíral. Přesto, že mu i druhé místo v součtu obou jízd stačilo k celkovému vítězství. Po výjezdu na rovinku jasně rychlejší Häkkinen zaútočil zprava. Jenže Němec ve snaze zabránit předjetí taktéž korigoval vůz pravým směrem. Tím červenobílý Ralt RT34 nabořil Schumacherův Reynard 903 a bylo vymalováno. Mika odstoupil a Michael i bez zadního křídla dovezl svou formuli vítězně do cíle.

Létající Fin se už v klidu a pohodlí sálu pražské Lucerny díval na tyto archivní záběry. Očividně Schumacherovi tenhle manévr nikdy nezapomněl. A když ho komentoval, znovu poukázal na Němcův unfair styl jízdy. Vlastně působilo sympaticky, že Mika Häkkinen mluvil dost otevřeně. Bez tradičního zbožšťování Schumachera a Senny či idealizování vztahů s Davidem Coulthardem.

Mika Häkkinen týmovým kolegou Ayrtona Senny

Po dvou sezonách s pomalým Lotusem nesehnal Mika na rok 1993 závodní sedačku. Proto vzal za vděk místem rezervního pilota u McLarenu. Za britský tým pod taktovkou tehdejšího šéfa Rona Dennise startoval trojnásobný mistr světa Ayrton Senna a nováček Formule 1 Michael Andretti. Američan absolvoval většinu sezony.

Avšak ve srovnání s brazilským šampionem dosahoval jen podprůměrných výkonů. Sám Dennis o mnoho let později uvedl, že za Andrettiho neúspěchy nejvíc mohla jeho neochota se přestěhovat do Evropy. Kvůli tomu se s týmem nikdy doopravdy nesžil. A výsledky na dráze byly jen důsledkem…

Jenže nezdar jednoho znamená příležitost pro druhého. A tak dostal Mika Häkkinen šanci v kokpitu McLarenu MP4/8 při VC Portugalska. Na Autódromo do Estoril šokoval výsledkem z kvalifikace. Nestačil pouze na dominantní Williamsy. Především však porazil stájového kolegu a krále soubojů s časem Ayrtona Sennu.

V Lucerně vzpomínal na tuto příhodu s úsměvem. Přiznal, že při řízení levou nohou brzdí, zatímco Brazilec používal pro oba pedály jen pravou končetinu. Senna se ho později ptal, jak dokázal být tak rychlý. A Finova odpověď se ho natolik dotkla, že s Häkkinenem několik týdnů nemluvil. Bohužel ani Karlos Vémola z Miky nedostal, co přesně tehdy brazilskému šampionovi řekl. Ale prý to nebylo nic neslušného. Tak spíš tipujeme, že šlo o hodně sebevědomou odpověď…

Nehoda v Adelaide 1995

Během večera pak také Mika Häkkinen připomněl jednu věc. Trvalo mu dlouhých sedm let, než začal ve Formuli 1 vyhrávat. Naopak se mu nevyhnula nehoda, jež málem ukončila nejen jeho kariéru, nýbrž i život. V páteční kvalifikaci na VC Austrálie jeho vůz postihl defekt levé zadní pneumatiky. Létající Fin se v rychlosti cca 200 km/h skutečně vznesl do vzduchu a tvrdě narazil do bariéry. Häkkinen si při havárii potloukl hlavu o volant a okraje kokpitu. A právě hlava to odnesla nejvíc. Ale nejen ona.

Zaklíněn ve svém autě se snažil pohnout končetinami. Jenže to nešlo. Lékaři provedli už na místě nehody nouzovou tracheotomii. Následně Miku převezla sanitka do nemocnice v Adelaide. Zde si pobyl měsíc. Vzhledem k rozsahu zranění hlavy nemohl být přepraven do Evropy letecky. Z Austrálie na starý kontinent tak připlul lodí. Mika Häkkinen prozradil, že ho pro tuto cestu navlékli do speciálního obleku. Ten eliminoval okolní tlaky. Nejen Karlos Vémola se pak dozvěděl, že od tohoto incidentu trpí Létající Fin částečnou ztrátou sluchu. Právě vzpomínky na havárii v Adelaide 1995 pro nás byly tím nejsilnějším okamžikem celé Noci s legendou.

Mika Häkkinen šampionem Formule 1

McLaren MP4/13 představoval v roce 1998 nejrychlejší vůz ve startovním poli. Jenže oproti očekávání se s ním lépe dařilo Häkkinenovi, zatímco David Coulthard zaostával. Vztahy obou pilotů nejlépe demonstrovala známá poučka: První, koho musíš porazit, je tvůj týmový kolega. Mika k tomu pak přihodil ještě jednu příhodu. Když oba ve stejnou dobu cestovali na Ostrovy, každý použil svůj soukromý tryskáč. Na rozdíl od běžných smrtelníků, kteří mají v rodině maximálně dvě, tři auta, piloti Formule 1 se přesouvají vlastními letadly…

O to úsměvněji působí skutečnost, že Mikova životní cesta mohla být úplně jiná. Kdyby už v začátcích kariéry nepotkal svého krajana Keke Rosberga. Kde jinde než v helsinské sauně. Od té doby nad ním převzal šampion F1 z roku 1982 patronát a nasměroval ho až do královny motorsportu.

Na druhou stranu však musíme upozornit, že v téhle disciplíně se prosadí jen perfekcionisté a workoholici. A to na všech postech. Dobře to ilustruje vzpomínka Stephena Gilese. Novozélanďan dnes vlastní stáj Giles Motorsport, kterou nasazuje v šampionátu Regionální formule Oceánie. Ale v letech 1997 a 1998 dělal druhého mechanika Davidu Coulthardovi a pro následující dva roky povýšil na mechanika číslo 1 u Miky Häkkinena.

Právě v této roli měl na starosti i zastávky v boxech. Z archivních záběrů ho tak můžete znát jako „muže s lízátkem“. Stephen Giles před lety uvedl, že příprava na sezonu 1999 trvala dva měsíce bez jediného dne volna. Sám pracoval týden před úvodní velkou cenou asi 126 hodin. Jenom díky enormnímu úsilí celé stáje McLaren mohl vyhrát Mika Häkkinen dva tituly mistra světa.

Další střípky z Mikova vyprávění

V rámci chronologie samozřejmě Létající Fin nevynechal ani závěr kariéry v královně motorsportu. Z logických důvodů rád zavzpomínal na svůj předjížděcí manévr z VC Belgie 2000. Ve Spa využil toho, že vedoucí Michael Schumacher dohnal o kolo Ricarda Zontu. Zatímco Němec předjížděl Brazilce ve službách BAR zleva, druhý Häkkinen se ve stejný moment prosmýkl vedle obou jezdců po pravé straně. Tenhle husarský kousek zajistil Mikovi vítězství v závodě, ale hlavně se zapsal do historie Formule 1. Proslavil se samozřejmě i tehdy 24letý rodák z Curitiby. Avšak úplně jiným způsobem, než by si sám Zonta přál.

V souvislosti s Michaelem Schumacherem také Fin hovořil o tehdejší situaci ve Ferrari. Häkkinen poukázal na fakt, že italská scuderia stavěla auto na míru německé hvězdě. A druhý pilot se musel naučit vůz nějak řídit. Přestože měl úplně jiný jezdecký styl. Podle Létajícího Fina dnes panuje stejná situace u Red Bullu. Jediný, kdo skutečně dokáže „rudého býka“ ovládat, je Max Verstappen, a proto jeho týmoví kolegové na nizozemského pilota tolik ztrácí. Některé věci se očividně ani časem ve Formuli 1 nemění…

Dražba

Součástí celého večera také byla dražba různých memorabilií. Odstartoval ji Karlos Vémola, když nabízel závodní rukavice Lukáše Peška. Největší poptávka ovšem pochopitelně panovala po suvenýrech Miky Häkkinena. Sám Létající Fin se ale na dobu dražby z podia stáhl. Jako by se organizátoři báli, že se sběratelské předměty s tematikou dvojnásobného mistra světa neprodají. Přitom se v nabídce objevila řada zajímavých kousků. Od fotografií a obrazů přes trička či kombinézy až po miniatury Mikovy přilby a jeho závodních vozů.

Nejdražším předmětem aukce se nakonec stal obraz s podobiznou Miky Häkkinena. Zájemce z řad přítomné smetánky za něj zaplatil 50 000 Kč. I ostatní položky se pak pohybovaly v řádech desítek tisíc korun. Tato dražba také přinesla jeden docela vtipný okamžik. To když se hostesce nedařilo vyndat z krabičky repliku Finovy „ef jedničky“, aby si ji mohli přítomní v sále lépe prohlédnout. Nervozita viditelně zapracovala. Zvlášť pokud se na vás upírají zraky vyprodané Lucerny. Naštěstí slečně pomohl Petr Větrovský, neboť moderátor Karlos Vémola se této části licitace neúčastnil. Celý tříhodinový večer pak hodnotíme kladně. Česká republika nemá s F1 moc společného, a proto je vždy příjemné, když dorazí do naší země taková persona.