Narozeniny obvykle otevíráme větou, že dotyčný závodník slaví… V případě jednoho z nejúspěšnějších pilotů v historii Formule 1 se však zdráháme slůvko slaví použít. Proto místo toho napíšeme, že se dnes Michael Schumacher dožívá 56 let. Legendární Němec byl první jezdec, jenž překonal Argentince Fangia v počtu titulů a v královně motorsportu stanovil řadu nových rekordů.

Začátky v kartingu

Michael Schumacher se narodil 3. ledna 1969 do dělnické rodiny (otec Rolf byl zedník). Kromě zedničiny Rolf též spravoval místní dráhu v Kerpenu. Pro tehdy 4letého synka upravil motokáru tím, že klasické šlapadlo opatřil motocyklovým motorem. Malý Schumi s ní hned naboural do pouliční lampy. To je však spíš úsměvná historka, protože pozdější mnohonásobný šampion Formule 1 záhy sbíral v kartingu úspěchy. A to i navzdory tomu, že si vhledem k rodinné finanční situaci nemohl dovolit nové pneumatiky ani skutečnou profesionální motokáru.

Spíš pro zajímavost dodáme, že Schumacherův krajan a vrstevník Heinz-Harald Frentzen jezdil s rodinou na závody ve starém oprýskaném autě a s motokárou připevněnou na střeše. I takto vypadaly začátky pozdějších německých pilotů v královně motorsportu…

Samotný Michael měl štěstí, že upoutal pozornost těch správných lidí. Někdejší obchodník s koberci Gerhard Noack tedy nejdřív poznal Němcovi rodiče a teprve díky jejich synkovi objevil svět kartingu. Mimochodem Noack se staral také o další německé závodníky, z nichž vedle Schumachera vyčnívá jedno jméno: Sebastian Vettel.

Druhým důležitým mužem v Michaelových začátcích byl místní podnikatel Jürgen Dilk. Zatímco Noack pořídil chlapci první profesionální motokáru, Dilk zajišťoval nezbytné sponzory. Díky této podpoře vyhrál Michael Schumacher dvakrát národní šampionát v juniorské kategorii (1984 a 1985) a roku 1987 doplnil titul v té seniorské. Kromě toho přidal evropské prvenství v sekundární třídě Intercontinental A (ICA) a ve světovém poháru obsadil mezi juniory druhé místo za Italem Gilardim.

Začátky v monopostech

Ověnčen těmito motokárovými úspěchy, debutoval Michael Schumacher v premiérové sezoně 1988 německé Formule König, kde závodil za dnes již nežijícího Gustava Hoeckera. Startoval na voze italského výrobce Tatuus a okamžitě slavil další titul. Schumi měl asi na řízení italských strojů vlohy, neboť kromě mimo Tatuusu ovládl šampionáty i s formulemi Benetton a Ferrari… Ale nepředbíhejme.

Paralelně s F-König si střihl i evropský šampionát Formule Ford, kde získal titul vicemistra za Mikou Salem a zároveň se objevil v německém mistrovství stejné kategorie. Obé s týmem Eufra Racing. Mimochodem v této stáji pracoval jako manažer i pozdější šéf týmů F1 Toro Rosso a AlphaTauri Franz Tost. Ovšem pro samotného Schumachera bylo nejdůležitější událostí roku 1988, když si ho na deštěm promáčeném Salzburgringu všiml Willi Weber. Willi v té době vlastnil stáj F3 WTS, která byla pojmenována po něm a spoluzakladateli, inženýru Klausi Trellovi (WTS = Weber Trella Stuttgart).

První rok ve F3 a závod v Brně

Následovalo pozvání na testy s „ef trojkou“ na Nürburgringu a podpis smlouvy pro sezonu 1989. Mladík z Kerpenu v týmu doplnil o čtyři roky staršího krajana Franka Schmicklera. Vtipné přitom je, že v této fázi Schumacherovy kariéry byl Schmickler považován za talentovanějšího závodníka a hvězdná budoucnost se předpovídala právě jemu. Zároveň zde musíme vyvrátit jeden zažitý omyl. Často se nesprávně uvádí jako Schumacherův stájový kolega známější krajan Heinz-Harald Frentzen.

Asi málo českých fandů pak také ví, že v sezoně 1989 německých „ef trojek“ závodil Michael Schumacher i v Československu. Kdo chtěl budoucího šampiona vidět, musel zaplatit vstupné 5 Kčs… Zatímco Michaelu Bartelsovi stačil na Masarykově okruhu v Brně čas v hodnotě 1.57.80 sekundy k získání pole position, Schumi se svým časem 1.59.08 sekundy startoval až osmé pozice.

V závodě si sice o tři příčky polepšil, ale i tak Brno nepatřilo k jeho nejpovedenějším podnikům. Jinak v nesmírně vyrovnaném ročníku bojoval o titul. Ten si nakonec odnesl Karl Wendlinger z konkurenční stáje Helmuta Marka. Frentzen a Schumacher ztratili na Rakušana jediný bod, přičemž Heinz Harald obsadil druhou příčku díky vyššímu počtu vítězství.

Téhož roku se poprvé zúčastnil i prestižního závodu F3 v Macau. Pochopitelně s týmu WTS a za volantem Reynardu 893. Suverénně vyhrál první rozjížďku, ale ve zbytku víkendu se mu postavily do cesty technické problémy s převodovkou.

Rok 1990 a vládce F3

Co Schumacherovi uteklo v sezoně 1989, to si plnými doušky vynahradil v roce 1990. Pochopitelně zůstal u Williho Webera, jen startoval na Reynardu 903. Z jedenácti závodů jich pět vyhrál a s přehledem si zajistil titul. O nejvyšší stupínek v závěrečném klání na Hockenheimringu ho připravil Mika Häkkinen. Häkkinen přijel do Německa jako úřadující šampion britské F3, kde pro sebe rozhodl finský souboj Mika vs. Mika s krajanem Salem.

Všichni tři pozdější piloti Formule 1 se znovu střetli koncem listopadu při tradičním víkendu F3 v Macau. A tento závod vstoupil do dějin. Zejména proto, že právě v křivolakých uličkách městského okruhu Circuito da Guia se naplno rozhořela rivalita mezi německým a finským jezdcem.

Mika prokázal obdivuhodnou rychlost, když si se svým Raltem zajistil nejvýhodnější pozici na roštu. Michael startoval druhý a druhý také za finským pilotem dojel. Ve druhém závodě se Schumacher před Häkkinena dostal, nicméně i druhé místo stačilo Finovi k celkovému vítězství, pakliže by dokončil se ztrátou do 2,66 sekundy. Jenže Mika chtěl vyhrát, a proto v posledním kole zaútočil. Na rovince se oba vozy srazily a zatímco Häkkinen už nemohl dál pokračovat, Michael dovezl svůj modrobílý reynard (bez zadního křídla!), do cíle na první pozici.

V ročníku 1990 se také objevil ve třech závodech mistrovství světa sportovních prototypů. S dalšími mladíky, Frentzenem a Wendlingerem, tvořil trojici juniorskému závodnímu programu Mercedesu. Všichni se střídali jako kolegové Jochena Masse. Michael Schumacher s ním ovládl závěrečné klání v Mexiku. Německá posádka řídila prototyp Sauber-Mercedes C11. Zde jen dovysvětlíme, že Peter Sauber začal stavět svá auta dávno před F1. Proto jeho první model v královně motorsportu (1993) nesl označení Sauber C12, nikoliv C1. Písmeno C pak značí jméno jeho manželky Christiane jako úlitbu za to, že s ní kvůli své vášni pro závodní vozy moc času netráví.

Debut ve Formuli 1

V sezoně 1991 absolvoval Michael Schumacher několik závodů v DTM a jedno klání v japonské F3000 (dnes se tato série nazývá Super Formule). S prototypy se svezl i v rámci slavné „čtyřiadvacetihodinovky“ v Le Mans na dráze La Sarthe. Dveře do F1 mu pak neplánovaně otevřel Bertrand Gachot.

Belgičan měl v prosinci předchozího roku v Hyde Parku potyčku s taxikářem. Během ní nastříkal londýnskému drožkaři do obličeje slzný plyn. Soud, jenž se konal krátce před VC Belgie, toto jednání vyhodnotil jako ublížení na zdraví. A za to si šel Bertrand místo pilotování „ef jedničky“ v domácí velké ceně sednout do chládku. Eddie Jordan tak urgentně sháněl náhradu. Ovšem jak sám o mnoho let později přiznal, volba na Schumachera nepadla kvůli talentu. Pro Ira bylo rozhodující, že Weber s Neerpaschem přinesli dostatečně zajímavý balík peněz.

Problém však představovala skutečnost, že mladý Němec za volantem vozu F1 nikdy neseděl a na případný test měl pouze jeden den. A v tento den si zamluvila Silverstone hvězda ze světa golfu Nick Faldo. Jordan se tak s golfistou domluvil, že Schumacherovi nechá volnou tratˇ, když zrovna nebude řídit své Porsche 956. Za to nabídl Faldovi pár kol v Michaelově Jordanu 191. Nick tak skutečně řídil „ef jedničku“, což je o to paradoxnější, že měří úctyhodných 191 cm.

Test dopadl dobře, a tak Schumacher zavítal do belgického Spa už jako pilot Formule 1. V kvalifikaci obsadil senzační sedmé místo, když na polemana Ayrtona Sennu s McLarenem ztratil jen 3.401 sekundy a zároveň hned překonal týmového kolegu de Cesarise. Ze závodu sice odstoupil už v prvním kole kvůli spojce, ale udělal dojem.

Úspěchy s Benettonem

Po závodě ve Spa začaly kroužit kolem Němce ostatní týmy. Především tedy Flavio Briatore z Benettonu. O vyučeném geodetovi si můžeme myslet cokoliv, ale faktem zůstává, že dokázal vždy rozpoznat potenciál mladých závodníků. Takto později přetáhl Paulu Stoddartovi Fernanda Alonsa. A když Španělovi poskytl závodní sedačku pro sezonu 2003 na úkor Jensona Buttona, mnozí si klepali na čelo. Přece jen Button platil za talentovanějšího jezdce, zatímco Alonsa v pomalém Minardi kdekdo přehlédl.

Prvním opravdovým kaufem Itala byl ovšem Schumacher. Eddie Jordan se pochopitelně nechtěl své vycházející hvězdy zdát a dokonce se s italskou squadrou soudil. Schumacher nechtěl u irské stáje zůstat, protože věděl, že od sezony 1992 bude Jordan odebírat motory od Yamahy. A byl přesvědčený, že s japonskou pohonnou jednotkou žádnou díru do světa neudělá. Přestup k Benettonu se ale definitivně upekl až v Monze. 22letý závodník tak zbylých pět závodů absolvoval za volantem Benettonu B191, přičemž právě na italském okruhu získal své první body v mistrovství světa. Celý ročník 1991 zakončil na 14. příčce.

Se stájí Luciana Benettona zůstal až do roku 1995, než přešel k Ferrari. Sezonu 1992 ovládl Nigel Mansell s Williamsem. Jediný, kdo dokázal dominantního Brita v závodech porazit, byl týmový kolega Riccardo Patrese, duo McLarenu Ayrton Senna, Gerhard Bergera a právě Michael Schumacher. Svého prvního vítězství ve F1 dosáhl na oblíbené dráze ve Spa.

Ve své první kompletní sezoně obsadil třetí místo. V následujícím ročníku si o jednu příčku v celkovém hodnocení pohoršil, ale opět vyhrál velkou cenu, tentokrát v Portugalsku. V dalších dvou letech pak už německého jezdce nedokázal nikdo zastavit. První tři kvalifikace sezony 1994 ovládl favorit Ayrton Senna. Ale na Interlagosu a v Okayamě nevytěžil ani bod. A po černém víkendu v San Marinu bylo jasné, že žádné body už nikdy nepřidá.

Naopak Schumacher tyto GP vyhrál a vévodil průběžnému pořadí. Kromě úmrtí Brazilce a Rakušana Ratzenbergera se zapsal tento ročník dalšími kontroverzemi. Michael byl diskvalifikován v Británii i Belgii a první titul získal díky značně sporné kolizi s Hillem v závěrečném závodě v Adelaide. Na druhou stranu existuje názor, že se tehdy Bernie Ecclestone a Max Mosley snažili, aby v šampionátu zvítězil britský pilot. Titul o rok později už Schumi obhájil suverénním způsobem. I přes dvě kolize s Damonem Hillem vyrovnal rekord Nigela Mansella v počtu vítězství ze sezony 1992.

Michael Schumacher jako ikona Ferrari

Nejvíc je ovšem Michael Schumacher spojený s legendárním Ferrari. K maranellské stáji se připojil v roce 1996 a vydržel zde až do svého prvního odchodu z Formule 1 po sezoně 2006. Slavná Scuderia získala poslední titul mezi jezdci s Jody Scheckterem v ročníku 1979 a dvojnásobný šampion měl tento značně vousatý úspěch zopakovat. V úvodní sezoně nasbíral tří vítězství a šampionát zakončil na třetím místě za Hillem a Villeneuvem z dominantního Williamsu. Ferrari pak dopomohl k druhé příčce v Poháru konstruktérů. Pro tifosi navíc přivezl triumf ve VC Itálie.

S Villeneuvem pak sváděl následující rok vyrovnaný boj o titul. Italskou squadru posílili Ross Brawn i Rory Byrne a na výkonech týmu to bylo znát. Brawna si vybral Michael Schumacher, přičemž geniální stratég zase hodil laso jihoafrickému inženýrovi. S oběma Michael spolupracoval už v Benettonu. V samotném ročníku se opět udála výrazná kontroverze, když se Němec snažil v závěrečné VC Evropy předjet Kanaďana. Opět došlo ke kontaktu a Schumacher byl za tento incident dodatečně diskvalifikován z celého šampionátu (výsledky ze závodů i body pro tým ale zůstaly).

V sezoně 1998 prohrál boj o primát s Mikou Häkkinenem, jenž pilotoval McLaren MP4/13, nejrychlejší vůz pole navržený Adrianem Neweym. Michaelovo Ferrari F300 tak silné nebylo, ale zase převedl v Silverstonu kulišárnu, která vstoupila do dějin Formule 1. Rodák z Kerpenu dostal za předjetí Alexe Wurze během safety caru penalizaci stop and go. Aby nepřišel o výhru, přeťal v posledním kole cílovou čáru v boxech, kam si přijel trest odpykat. Z této sezony je též hodně známá jeho nehoda s Davidem Coulthardem, do něhož z vedoucí pozice narazil, když předjížděl Skota o kolo při bláznivé VC Belgie.

Zatímco si ve Velké Británii zajistil výhru geniálním nápadem Ferrari, v dalším ročníku si zde při nehodě zlomil nohu. Jednalo se o jeho nejvážnější úraz v závodech Formule 1, který ho vyřadil na zbytek sezony. Tu znovu opanoval Häkkinen mezi jezdci, ale Pohár konstruktérů si odnesla Scuderia. Poprvé od roku 1983, kdy za italský tým startovali René Arnoux a Patrick Tambay.

A pak přišla hyper úspěšná éra mezi lety 2000-2004, během které Michael Schumacher a Ferrari celkem pětkrát ovládli šampionát. Ferrari se v té době označovalo za dream team, protože v maranellské squadře působila osobnost snad na každém postu. Především šéf stáje Jean Todt, stratég Ross Brown, designér Rory Byrne a expert přes motory Paolo Martinelli, na něhož se někdy trochu nespravedlivě zapomíná. A pochopitelně Michael, jehož řidičské umění nejvíc vynikalo při jízdě v dešti.

Při svém působení u maranellské stáje vytvořil Schumacher řadu rekordů včetně pěti titulů v řadě, což nedokázal překonat ani Lewis Hamilton. Stala se z něj světová celebrita a muž, jehož sláva dávno překročila svět závodních automobilů. Ve Ferrari si navíc vybudoval neskutečnou pozici. Dokonce takovou, že byl označován za faktického šéfa stáje, což začalo vadit Lucovi di Montezemolovi. Na konci roku 2006 tak Němec Scuderii opustil a odešel z královny motorsportu.

Návrat do Formule 1

Není žádným tajemstvím, že Mercedes po domácí hvězdě dlouho toužil. Přání se stuttgartské automobilce vyplnilo když koupila mistrovský Brawn GP a vstoupila s vlastním týmem do kolotoče velkých cen v sezoně 2010. Tehdy už 41letý Schumacher dělal stájového parťáka Nicu Rosbergovi. Ani jednou se nedostal na stupně vítězů, zato na bramborové pozici skončil hned třikrát. O moc lépe se mu nedařilo v dalším ročníku. Svou poslední sezonu ve F1 absolvoval Michael Schumacher roku 2012 s vozem Mercedes F1 W03. Z této sezony také získal své poslední podium, když v ulicích Valencie dokončil na třetím místě za vítězným Alonsem a druhým Räikkönenem.

Závěrem

29. prosince 2013 utrpěl vážný úraz hlavy při nehodě na lyžích. Od té doby je jeho zdravotní stav velkou neznámou. V této souvislosti proběhlo několik nechutných událostí, jež ale nechceme dále rozvádět. Naopak jsme se snažili v kostce popsat kariéru muže, který se nesmazatelně zapsal do análů Formule 1.