Velké kontroverze a ještě větší emoce vzbudil závěrečný podnik francouzské F4. Celý víkend na okruhu Paula Ricarda se nesl v duchu penalizací, protestů a odvolání. Ve hře není nic menšího než titul šampiona. Za jedním z jezdců přitom stojí Belgický královský automobilový klub (RACB) a za tím druhým japonská automobilka Honda. My jen před následujícím čtením upřesníme používané názvosloví. V anglických textech se běžně objevuje termín „French F4″. Francouzský ekvivalent představuje „Le Championnat de France F4″. Samotná série pak používá označení „F4 Academy“. Proto jsme se rozhodli pro poslední možnost (podobně u brazilské F4 používáme oficiální název BRB Fórmula 4 Brasil).

Situace před posledním víkendem

Kola letošního ročníku F4 Academy se poprvé roztočila na přelomu května a dubna v Nogaru. Do poloviny sezony ještě navštívila francouzská série okruhy Lédenon, Spa a Nürburgring. Zastávka v „Zeleném pekle“ přitom znamenala jeden z mála formulových podniků na německé půdě. Ač je to těžko k uvěření, rodiště Michaela Schumachera v posledních letech prakticky vyklidilo pole závodních monopostů. Šestnáctiletý Montego Maassen a o rok mladší Mathilda Paatz se tak mohli předvést svým krajanům jen díky tomu, že startují ve francouzských „ef čtyřkách“, které spolupracují s ADAC.

A aby toho nebylo málo, potkala legendární trať jen o týden později vážná havárie. Během testování na šestihodinový závod série Nürburgring Langstrecken-Serie (NLS) explodovala mezi boxy 26 a 27 láhev se stlačeným vzduchem. Výbuch zranil 22 lidí, z toho tři těžce. Na místě musely zasahovat čtyři záchranné vrtulníky a několik sanitek.

To už se však F4 Academy netýkalo, protože se vrátila do země galského kohouta. Nejdříve na někdejší okruh F1 Circuit de Nevers Magny-Cours a v polovině září do Dijonu. Ze všech mladých dravců se vykrystalizoval trojlístek adeptů na titul. V čele šampionátu trůnil předloňský vítěz RACB Road To F4 (program Belgického královského automobilového klubu usnadňující přechod domácích závodníků do F4) Yani Stevenheydens.

Jen šest bodů na něj ztrácel Taito Kato. 16letý pilot loni absolvoval závodní školu Hondy (Honda Racing School neboli HRS), která jej rovnou vyslala do Evropy. Japonský teenager tak nezvykle vynechal domácí série, jako je F4 či Regionální formule. Šanci na titul měl i jeho vrstevník Jules Caranta. Rodák ze Saint-Tropez během své první sezony ve francouzské F4 upoutal natolik, že ho zařadil Red Bull mezi své juniory ještě před posledním podnikem v Le Castellet.

První závod v Le Castellet

Na sobotu byly naplánované dva závody. Do toho úvodního vyrážel z nejvýhodnější startovní pozice Yani Stevenheydens, jenž porazil Kata o titěrných 0.128 sekundy. Druhou řadu na roštu pak obsadili Jules Caranta a rychlý Ir Alex O’Grady. Ještě během prvního kola se dostal japonský kamikaze před Belgičana a vedoucí pozici kontroloval až do cíle. Stevenheydens se tak musel spokojit se stříbrným stupínkem a čerstvý junior „rudých býků“ si udržel třetí příčku.

V průběžném pořadí se tím Japonec dotáhl na belgického závodníka. Oba rivalové měli shodný počet 272 bodů, ale Kato díky většímu počtu vítězství vedl šampionát. Celkově třetí Caranta už ztrácel bodů 22 a sen o titulu se mu začínal vzdalovat. Jenže pak se do celé věci vložili sportovní komisaři. Tým pod vedením ředitele závodu Joela De Vala rozhodl, že si Taito Kato při předjíždění Stevenheydense počínal nedovoleně, protože nedodržel limity tratě. Za to obdržel junior Hondy 3sekundovou penalizaci, jež ho odsunula na druhé místo za Belgičana.

Protest Hondy

Toto rozhodnutí se pochopitelně nelíbilo Hondě. Navíc v situaci, kdy po odpoledním závodě, jenž po startu z obráceného roštu vyhrál Alexandre Munoz, vypadl ze hry o celkový primát F4 Academy Jules Caranta. Japonská značka tak ještě tentýž den proti verdiktu podala oficiální protest. Ten tlumočil bývalý pilot Formule 1 a dvojnásobný vítěz legendárního amerického závodu 500 mil Indy Takuma Sato. 47letý Japonec se sice „pětistovky“ zúčastnil i letos, ale jinak už působí především jako ředitel HRS.

Od února též zastává funkci výkonného poradce Honda Racing Corporation. Mezi jeho hlavní úkoly v obou pozicích patří péče o juniory, a to včetně podpory při formulování strategií a programů rozvoje mladých jezdců v Japonsku i mimo něj (v japonských „ef čtyřkách“ dokonce letos debutoval i jeho syn Rintaro). Na okruhu Paula Ricarda tak zastupoval tokijskou automobilku.

Při odvolání doložil ředitelství závodu snímky z inkriminovaného momentu. Podle nich Kato při průjezdu zatáčkou pravidla neporušil. Joel De Vale se svým týmem nové důkazy prozkoumal a udělenou penalizaci zrušil. Taito Kato tak byl znovu vyhlášen vítězem. Před nedělním (posledním) závodem tak vedl šampionát o čtyři body.

Finálový závod F4 Academy

Ze soboty na neděli se přihnal na okruh Paula Ricarda vydatný déšť. Protože pršet nepřestávalo, rozhodli se organizátoři odstartovat závod za safety carem. Pořadí na roštu pro toto klání určují druhé nejrychlejší časy z páteční kvalifikace. „Pole“ si tak zajistil Kato před Stevenheydensem, Carantou, Augustinem Bernierem a Alexem O’Gradym.

Když po čtyřech minutách zabočil bezpečnostní vůz do boxů, začalo se závodit. Yani Stevenheydens v nájezdu do zatáčky Virage du Camp zaútočil, přičemž vedoucího Japonce vytlačil z dráhy. Nutno ale dodat, že na mokré vozovce měli všichni jezdci velké problémy své vozy Mygale M21-F4 udržet (francouzská F4 jako jedna z mála na světě nepoužívá italské stroje Tatuus T-421).

K vidění tak bylo množství piruet a vyjetí z dráhy. V pátém kole se při předjíždějícím manévru dostal do hodin i Kato, který tím klesnul na osmé místo. Do konce závodu se před rozhozeného Japonce dostal i Maassen a Roussel. Cílovou čáru nakonec proťal jako první Dylan Estre, mladší bratr člena elitní posádky Porsche #6 v mistrovství světa vytrvalostních závodů (WEC) Kévina. Za Francouzem dokončil na druhé příčce Gabriel Doyle-Parfait. Bronzová pozice pak stačila Stevenheydensovi k tomu, aby slavil titul. Jenže…

Dokonalý Kocourkov

Skutečná legrace nastala až po dojezdu. Sportovní komisaři už v průběhu závodu udělili 5sekundovou penalizaci za limity tratě Doyle-Parfaitovi, kterou následně zrušili. Naopak totožný trest (za stejný prohřešek) dostal Estre. Francouz tím přišel o své druhé vítězství v F4 Academy. Ve vzduchu visel i postih pro Yaniho Stevenheydense. A to buď za vytlačení Kata v prvním kole, nebo za nedodržení limitů trati při předjíždění Julese Caranty.

Joel De Vale nakonec oba tresty spojil a Belgičanovi přičetl k výslednému času deset sekund. Tím se v pořadí finálového závodu propadl na 11. příčku a novým šampionem se stal Kato.

Dle očekávání taková penalizace vzbudila nevoli belgické strany. Pro tamější fans se stal z De Vala novodobý Michael Masi. Zde musíme uvést, že se nejedná jen o titul šampiona. Vítěz francouzské F4 obdrží kromě bodů do Super licence také 100 000 € na závodění ve vyšších patrech monopostů.

Belgická motoristická federace se tak pokusila zvrátit situaci tím, že se odvolala proti výsledkům prvního závodu. Kdyby byla Katovi opět přičtena původní penalizace, koruna krále by znovu přešla do vlastnictví belgického jezdce. O titulu tedy nakonec musel rozhodovat odvolací soud Fédération Française du Sport Automobile (FFSA). Jen pro upřesnění dodáváme, že F4 Academy je centrálně řízený šampionát, podobně jako třeba F4 v Saúdské Arábii. Celé přezkoumání zabralo více jak měsíc, aby FFSA nakonec Belgičanům odvolání zamítla. Taito Kato tak byl definitivně vyhlášen oficiálním vítězem francouzské F4 pro sezonu 2024.

S titulem v kapse pak přestoupí příští rok do evropské odnože Regionální formule, kde podepsal smlouvu s francouzskou ekipou ART Grand Prix. Vtipné přitom je, že tuto organizaci dnes vede bývalý závodník Sébastien Philippe, šestý muž francouzské F3 z roku 1997 a šampion japonských „ef trojek“ ze sezony 2000.

Konečné pořadí F4 Academy 2024