Situace před posledním víkendem

Kola letošního ročníku F4 Academy se poprvé roztočila na přelomu května a dubna v Nogaru. Do poloviny sezony ještě navštívila francouzská série okruhy Lédenon, Spa a Nürburgring. Zastávka v „Zeleném pekle“ přitom znamenala jeden z mála formulových podniků na německé půdě. Ač je to těžko k uvěření, rodiště Michaela Schumachera v posledních letech prakticky vyklidilo pole závodních monopostů. Šestnáctiletý Montego Maassen a o rok mladší Mathilda Paatz se tak mohli předvést svým krajanům jen díky tomu, že startují ve francouzských „ef čtyřkách“, které spolupracují s ADAC.

A aby toho nebylo málo, potkala legendární trať jen o týden později vážná havárie. Během testování na šestihodinový závod série Nürburgring Langstrecken-Serie (NLS) explodovala mezi boxy 26 a 27 láhev se stlačeným vzduchem. Výbuch zranil 22 lidí, z toho tři těžce. Na místě musely zasahovat čtyři záchranné vrtulníky a několik sanitek.

To už se však F4 Academy netýkalo, protože se vrátila do země galského kohouta. Nejdříve na někdejší okruh F1 Circuit de Nevers Magny-Cours a v polovině září do Dijonu. Ze všech mladých dravců se vykrystalizoval trojlístek adeptů na titul. V čele šampionátu trůnil předloňský vítěz RACB Road To F4 (program Belgického královského automobilového klubu usnadňující přechod domácích závodníků do F4) Yani Stevenheydens.

Jen šest bodů na něj ztrácel Taito Kato. 16letý pilot loni absolvoval závodní školu Hondy (Honda Racing School neboli HRS), která jej rovnou vyslala do Evropy. Japonský teenager tak nezvykle vynechal domácí série, jako je F4 či Regionální formule. Šanci na titul měl i jeho vrstevník Jules Caranta. Rodák ze Saint-Tropez během své první sezony ve francouzské F4 upoutal natolik, že ho zařadil Red Bull mezi své juniory ještě před posledním podnikem v Le Castellet.

První závod v Le Castellet

Na sobotu byly naplánované dva závody. Do toho úvodního vyrážel z nejvýhodnější startovní pozice Yani Stevenheydens, jenž porazil Kata o titěrných 0.128 sekundy. Druhou řadu na roštu pak obsadili Jules Caranta a rychlý Ir Alex O’Grady. Ještě během prvního kola se dostal japonský kamikaze před Belgičana a vedoucí pozici kontroloval až do cíle. Stevenheydens se tak musel spokojit se stříbrným stupínkem a čerstvý junior „rudých býků“ si udržel třetí příčku.

V průběžném pořadí se tím Japonec dotáhl na belgického závodníka. Oba rivalové měli shodný počet 272 bodů, ale Kato díky většímu počtu vítězství vedl šampionát. Celkově třetí Caranta už ztrácel bodů 22 a sen o titulu se mu začínal vzdalovat. Jenže pak se do celé věci vložili sportovní komisaři. Tým pod vedením ředitele závodu Joela De Vala rozhodl, že si Taito Kato při předjíždění Stevenheydense počínal nedovoleně, protože nedodržel limity tratě. Za to obdržel junior Hondy 3sekundovou penalizaci, jež ho odsunula na druhé místo za Belgičana.

Protest Hondy

Toto rozhodnutí se pochopitelně nelíbilo Hondě. Navíc v situaci, kdy po odpoledním závodě, jenž po startu z obráceného roštu vyhrál Alexandre Munoz, vypadl ze hry o celkový primát F4 Academy Jules Caranta. Japonská značka tak ještě tentýž den proti verdiktu podala oficiální protest. Ten tlumočil bývalý pilot Formule 1 a dvojnásobný vítěz legendárního amerického závodu 500 mil Indy Takuma Sato. 47letý Japonec se sice „pětistovky“ zúčastnil i letos, ale jinak už působí především jako ředitel HRS.

Od února též zastává funkci výkonného poradce Honda Racing Corporation. Mezi jeho hlavní úkoly v obou pozicích patří péče o juniory, a to včetně podpory při formulování strategií a programů rozvoje mladých jezdců v Japonsku i mimo něj (v japonských „ef čtyřkách“ dokonce letos debutoval i jeho syn Rintaro). Na okruhu Paula Ricarda tak zastupoval tokijskou automobilku.

Při odvolání doložil ředitelství závodu snímky z inkriminovaného momentu. Podle nich Kato při průjezdu zatáčkou pravidla neporušil. Joel De Vale se svým týmem nové důkazy prozkoumal a udělenou penalizaci zrušil. Taito Kato tak byl znovu vyhlášen vítězem. Před nedělním (posledním) závodem tak vedl šampionát o čtyři body.

Finálový závod F4 Academy

Ze soboty na neděli se přihnal na okruh Paula Ricarda vydatný déšť. Protože pršet nepřestávalo, rozhodli se organizátoři odstartovat závod za safety carem. Pořadí na roštu pro toto klání určují druhé nejrychlejší časy z páteční kvalifikace. „Pole“ si tak zajistil Kato před Stevenheydensem, Carantou, Augustinem Bernierem a Alexem O’Gradym.

Když po čtyřech minutách zabočil bezpečnostní vůz do boxů, začalo se závodit. Yani Stevenheydens v nájezdu do zatáčky Virage du Camp zaútočil, přičemž vedoucího Japonce vytlačil z dráhy. Nutno ale dodat, že na mokré vozovce měli všichni jezdci velké problémy své vozy Mygale M21-F4 udržet (francouzská F4 jako jedna z mála na světě nepoužívá italské stroje Tatuus T-421).

K vidění tak bylo množství piruet a vyjetí z dráhy. V pátém kole se při předjíždějícím manévru dostal do hodin i Kato, který tím klesnul na osmé místo. Do konce závodu se před rozhozeného Japonce dostal i Maassen a Roussel. Cílovou čáru nakonec proťal jako první Dylan Estre, mladší bratr člena elitní posádky Porsche #6 v mistrovství světa vytrvalostních závodů (WEC) Kévina. Za Francouzem dokončil na druhé příčce Gabriel Doyle-Parfait. Bronzová pozice pak stačila Stevenheydensovi k tomu, aby slavil titul. Jenže…

Dokonalý Kocourkov

Skutečná legrace nastala až po dojezdu. Sportovní komisaři už v průběhu závodu udělili 5sekundovou penalizaci za limity tratě Doyle-Parfaitovi, kterou následně zrušili. Naopak totožný trest (za stejný prohřešek) dostal Estre. Francouz tím přišel o své druhé vítězství v F4 Academy. Ve vzduchu visel i postih pro Yaniho Stevenheydense. A to buď za vytlačení Kata v prvním kole, nebo za nedodržení limitů trati při předjíždění Julese Caranty.

Joel De Vale nakonec oba tresty spojil a Belgičanovi přičetl k výslednému času deset sekund. Tím se v pořadí finálového závodu propadl na 11. příčku a novým šampionem se stal Kato.

Dle očekávání taková penalizace vzbudila nevoli belgické strany. Pro tamější fans se stal z De Vala novodobý Michael Masi. Zde musíme uvést, že se nejedná jen o titul šampiona. Vítěz francouzské F4 obdrží kromě bodů do Super licence také 100 000 € na závodění ve vyšších patrech monopostů.

Belgická motoristická federace se tak pokusila zvrátit situaci tím, že se odvolala proti výsledkům prvního závodu. Kdyby byla Katovi opět přičtena původní penalizace, koruna krále by znovu přešla do vlastnictví belgického jezdce. O titulu tedy nakonec musel rozhodovat odvolací soud Fédération Française du Sport Automobile (FFSA). Jen pro upřesnění dodáváme, že F4 Academy je centrálně řízený šampionát, podobně jako třeba F4 v Saúdské Arábii. Celé přezkoumání zabralo více jak měsíc, aby FFSA nakonec Belgičanům odvolání zamítla. Taito Kato tak byl definitivně vyhlášen oficiálním vítězem francouzské F4 pro sezonu 2024.

S titulem v kapse pak přestoupí příští rok do evropské odnože Regionální formule, kde podepsal smlouvu s francouzskou ekipou ART Grand Prix. Vtipné přitom je, že tuto organizaci dnes vede bývalý závodník Sébastien Philippe, šestý muž francouzské F3 z roku 1997 a šampion japonských „ef trojek“ ze sezony 2000.

Konečné pořadí F4 Academy 2024

Článek Kontroverzní závěr F4 Academy se nejdříve objevil na Pitstop007.

Federico Al Rifai na vítězné vlně

Pomineme-li nebodovaný podnik z prosince 2023 v Bahrajnu, odstartovala premiérová sezona F4 Saúdské Arábie začátkem února na kuvajtském okruhu Kuwait Motor Town. Historicky první „pole“ si časem v hodnotě 2:01,451 minuty zajistil Federico Al Rifai. Až za ním skončil syn slavného otce z F1 Oscar Wurz, jenž je zároveň mladším bratrem známějšího Charlieho, a rodák z marockého přístavního města El Jadida Suleiman Zanfari. Přitom právě afrického teenagera většina expertů pasovala před začátkem sezony na největšího favorita.

A Maročan jim dal při premiéře za pravdu. V chaotickém závodě, který poznamenal výjezd safety caru a následně i červené vlajky po havárii Abdulazize Abuzenadaha, zvítězil o tři a půl sekundy před domácím pilotem Al Maosherjim. Petrović na 5. místě ztrácel už přes deset sekund. Ale pořád se umístil lépe než Al Rifai. Ten totiž po startu z první pozice figuroval ve výsledkové listině až na 11. příčce. Tam ho odsunula 40sekundová penalizace. Obdržel ji za za ignorování černých vlajek a kolizi, při níž na rovince sestřelil druhého Wurze.

V neděli se pak konaly zbývající tři závody. Ve všech triumfovali jezdci ze Spojených arabských emirátů. Ten prostřední ukořistila Hamda Al Qubaisi, jež tak před sestrou navýšila počet svých výher ve formulových šampionátech. Navíc se stala jedinou ženskou vítězkou ve F4 Saúdské Arábie. Zbylá dvě prvenství si připsal Federico Al Rifai, díky čemuž odjížděl z Kuvajtu v pozici leadera před Hamdou a Petrovićem.

Andrej Petrović kontruje

Celá soutěž se vrátila na stejné místo o týden později. A opět to byl Suleiman Zanfari, kdo opanoval první závod. Osmnáctiletý Afričan těží ze zázemí, které má ve svém osobním týmu. Do něho patří například kondiční trenér Gabriel Vieira Barros nebo závodní mentor Hadrien David. Loni měl dost smůly, když prohrál boj o titul nováčka roku během víkendu série Eurocup-3 ve Valencii, ale očividně se z toho již otřepal.

Ovšem po druhé zastávce v této konstituční monarchii převzal průběžné vedení šampionátu Andrej Petrović. Srbský pilot se totiž po celý víkend kontinuálně zlepšoval. V úvodním klání nestačil kromě Zanfariho na Oscara Wurze. Ve druhém závodě ho již překonal pouze rival v boji o titul Federico Al Rifai. A v závěrečném podniku konečně slavil premiérové vítězství v saúdskoarabské F4. Přitom ještě minulý rok jezdil motokáry, odkud si odnesl titul z kategorie Senior Max na Rotax Max Grand Finals.

Na stupních vítězů nestál pouze ve třetím, předposledním závodě. Do něho vyrážela z pole position Laura Villars, jež se ale hned po startu začala pořadím propadat. Vedení se postupně ujal Saqer Al Maousherji, a protože ho uhájil až do cíle, radoval se na kuvajtské půdě z prvenství domácí jezdec.

Andrej tentokrát doplatil na těsný dojezd, v němž rozhodoval fotofiniš. Ten přisoudil bramborovou medaili Al Rifaovi před srbským závodníkem a Kirillem Kutskovem. Patnáctiletý Moskvan Kutskov, který ale z pochopitelných důvodů závodí s kyrgyzskou licencí, je podobný případ jako Petrović. V říjnu 2023 doslova ohromil veřejnost svým titulem mistra světa v motokárách z italské Franciacorty.

V Kataru opět přebírá vedení Al Rifai

Přetahovaná o celkové vedení pokračovala i ve třetím podniku, jenž se přesunul z Kuvajtu do Kataru. Svou rychlost opět potvrdil nejrychlejším časem v kvalifikaci Federico Al Rifai. Pole position proměnil ve vítězství, a tím se po prvním závodu vrátil do čela šampionátu. Druhé místo obsadil Oscar Wurz, zatímco Petrovič uhájil bronzový stupínek před dotírajícím Zanfarim.

Psali jsme-li o Maročanově týmu, pak musíme zmínit i Al Rifaiovy vazby. Emiráťan totiž od loňského léta spolupracuje se School Of Send (organizace zaměřená na rozvoj závodníků), kterou založil bývalý junior stáje formule 1 Red Bull Callan O’Keeffe.

V následujícím klání se favoritům nedařilo. Leader průběžného pořadí Al Rifai skončil těsně pod stupni vítězů. Ještě hůř dopadl Petrović, jenž ve 4. kole napodobil Zanfariho, a odstoupil s technickou závadou. V závěru nabořil Kirill Kutskov Kuvajťana Al Maousherjiho, čímž vyvolal druhý výjezd safety caru, který tentokrát už dovezl pole jezdců až do cíle. Poprvé tak triumfoval Faisal Al Kabbani. Bezpečnostní vůz dopomohl k nejlepšímu výsledku i stříbrné Amně Al Qubaisi, kterou doplnil na „bedně“ Oscar Wurz.

Do třetího závodu vyjížděl z nejvýhodnější pozice ředitel Qatar Racing Club Jabor Al Thani. Jenže start se mu tradičně nepovedl, a proto se kolem něj v úvodních zatáčkách přehnala dvojice Saúdů Faisal Al Kabbani a Omar Aldereyaane. Když Omar v předposledním kole využil na rovince slipstreamu a svého krajana předjel, stal se už sedmým různým vítězem saúdskoarabské F4. Předjížděcím manévrem v závěrečném kole se na „bednu“ dostal i Petrović. Federico Al Rifai tentokrát dokončil až devátý.

Nemusel ovšem smutnit, neboť celý víkend zakončil opět výhrou, a tak měl v polovině sezony náskok 22,5 bodu na srbského pilota. Povedený výkon v posledním závodě předvedla i druhá Hamda Al Qubaisi. A především třetí Aurelia Nobels, díky které se všechny tři účastnice letošního ročníku F1 Academy postavily v saúdskoarabské F4 na stupně vítězů. Nepřesvědčivě výsledky tak zajížděla jen šestadvacetiletá Laura Villars.

Na domácí půdě

Druhá polovina sezony F4 Saúdské Arábie se už celá odehrála na domácí půdě. Z důvodu probíhajícího ramadánu se úvodní podnik uskutečnil poslední týden v březnu (čtvrtek a pátek). Po víkendovém volnu pak pokračoval šampionát pátým kolem v pondělí a úterý. Podobně jako v Kataru se konaly i závody v Saúdské Arábii v noci.

Březnový podnik nejlépe využil Andrej Petrovic, jenž opanoval první a třetí závod. Ten prostřední vynechal kvůli technickým potížím Oscar Wurz. Nebyl však sám, neboť problémům se nevyhnuli ani Federico Al Rifai a Abdulaziz Abuzenadah, takže absentovali všichni tři. Srb toho však nedokázal zcela využít. Po startu z poslední pozice obsadil 7. místo, zatímco Faisal Al Kabbani podruhé v sezoně zvítězil. Přesto Andrej opět převzal průběžné vedení.

Po víkendu se karta obrátila. Z pole position tentokrát startoval Saqer Al Maousherji. Jenže po zhasnutí červených světel zůstal stát jako přikovaný, a proto bral první vavříny v saúdskoarabské F4 jeho soupeř z první řady na roštu Kirill Kutskov. Za vítězným Rusem se umístili Oscar Wurz, Federico Al Rifai a Andrej Petrović.

Díky obrácenému pořadí vyrážel z „pole“ do předposledního klání nejmladší z rodu Al Qubaisi – Abdullah. Během závodu však kolidoval se svojí sestrou Amnou, kterou tím vyřadil, a sám vyfasoval 10sekundovou penalizaci. Na dráhu pochopitelně vyjel safety car. Ovšem ještě než byl závod neutralizován, odehrál se boj o první pozici. V něm klesl dosud vedoucí Al Kabbani na třetí místo za Al Rifaie a Petroviće. V tomto pořadí také projeli cílem.

Závěrečné dějství znovu opanoval Emiráťan. Výrazně mu přitom pomohlo, že se Petrovič zapletl do hromadné kolize, v níž figurovala i Hamda Al Qubaisi a Omar Aldereyaane. Bohudík vyvázli všichni bez zranění, ale Hamdina fialová formule na Srbově voze vzbuzovala obavy… Opět se tak potvrdilo, že Halo nezachraňuje životy jen ve F1.

Kontroverzní závěr pro Federica

Do posledních tří závodů celé sezony na Jeddah Corniche Circuit tak vstupoval jako vedoucí muž průběžného pořadí Federico Al Rifai. Andrej Petrović na něj ztrácel přijatelných 26,5 bodu. Srbský jezdec navíc vyhrál důležitou kvalifikaci o titěrných 0,096 sekundy před emirátským jezdcem. Oba kohouty doplnili ve druhé řadě Kirill Kutskov a Hamda Al Qubaisi.

Andrej si udržel vedoucí místo před Federicem i po zhasnutí červených světel, zatímco se Kutskov napoprvé neodlepil ze slotu. Do třetího kola pak stačil odstoupit Saqer Almaosherji, Abdullah Al Qubaisi a s vypuštěnou pneumatikou i jeho sestra Hamda. Na dráze se tak poprvé objevil safety car. Ovšem snad ani nemusel zajíždět zpátky do boxů, neboť zanedlouho byl závod neutralizován znovu. To když domácí pilot Faisal Al Kabbani otřel svůj Tatuus T-421 o bariéru.

Po obnoveném restartu se vykrystalizovala bitva o vítězství mezi Petrovičem, Al Rifaiem a opozdilcem Kustkovem, kterou pro sebe rozhodl sedmnáctiletý Srb. Jenže. Po dojezdu ředitelství odhalilo chybu v časomíře, a proto dodatečně ohlásilo jako oficiální výsledky pořadí z předchozího kola. A v něm zaujímal vedoucí pozici Federico Al Rifai.

V následujícím klání zvítězil Suleiman Zanfari s náskokem 2,5 sekundy před Almaosherjim, Kutskovem, Petrovičem a Al Rifaiem. Šestnáctiletý Emiráťan sice sváděl tvrdé souboje se srbským konkurentem, ale pak usoudil, že je bezpečnější dokončit závod na čtvrté příčce, neboť i ta mu zajišťuje titul šampiona. Nic na tom nic nezměnila ani Andrejova výhra v posledním závodě, kterou uzavřel inaugurační sezonu F4 Saúdské Arábie v roce 2024. Sezonu, jež rozhodně stála za to.

Konečné pořadí F4 Saúdské Arábie 2024

Článek Federico Al Rifai ovládl první ročník F4 Saúdské Arábie se nejdříve objevil na Pitstop007.

Tatuus Racing S.p.A.

Společnost Tatuus založil v roce 1980 italský závodník Formule Monza Artico „Tato“ Sandonà. Nijak tedy nepřekvapí, že první závodní auta byla vyrobena právě pro tento šampionát (pro kubatury 500 cm³ a 1000 cm³). O tři roky později přišel první výrazný úspěch. V nově založené Formuli Panda (název odvozený od Fiatu Panda) porazil Luca Melgrati v boji o titul stájového kolegu Sandonu, takže Tatuus obsadil první dvě místa v konečném hodnocení. Pro zajímavost dodejme, že z této italské série vyšli i pozdější jezdci královny motorsportu Giovanni Lavaggi nebo Stefano Modena.

Sandonova auta se brzy ukázala jako rychlá i spolehlivá, a proto firma získala zakázku na výrobu vozů pro Formuli König. Tento německý šampionát, pojmenovaný podle podnikatele a výrobce sedadel do automobilů Richarda Königa, měl premiéru v sezoně 1988. Do historie se jako první vítěz zapsal devatenáctiletý syn zedníka z Hürth-Hermühlheimu Michael Schumacher. Legendární Němec na voze Tatuus Formula König tehdy porazil druhého v pořadí, Rakušana Huttera, o více než šedesát bodů.

Spolupráce s Renaultem

Pro známou značku se ukázal jako důležitý mezník rok 1993, kdy se stal novým spolumajitelem společnosti italský manažer Gianfranco De Bellis. Tatuus do té doby fungoval především jako stáj F3 a výrobu vlastních aut měl na druhé koleji. Když se Renault rozhodl na konci roku 1994 vytvořit novou kategorii, otevřenou pro všechny výrobce, přesvědčil De Bellis Sandonu, aby se firma primárně zaměřila na stavbu vlastních monopostů. Tím začala dlouhá a úspěšná spolupráce s francouzskou automobilkou.

První vůz Formule Renault nesl název Tatuus RC95 a v šampionátu Eurocup Formula Renault ho pilotovali Rino Mastronardi, Tommy Rustad a Enrique Bernoldi. Premiérové vítězství pro nové auto zajistil 11. června 1995 norský závodník Rustad na okruhu Circuit de Spa-Francorchamps. Následující rok si již budoucí pilot F1 Bernoldi dojel pro titul.

Mezi lety 1995-2013 vyrobil Tatuus pro různé šampionáty francouzské automobilky téměř tisícovku závodních vozů. Z této éry je také nejznámějším pilotem finský mistr světa F1 Kimi Räikkönen, jenž přišel do královny motorsportu v roce 2001 jako šampion britské odnože Formule Renault 2.0 (na voze Tatuus FR2000).

Majetkové změny

Italský konstruktér si dlouhou dobu držel nezávislost. Až v polovině února 2017 prodali De Bellis a Sandonà většinu akcií investičnímu fondu Wisequity IV (vlastní jej milánská společnost Wise Sgr S.p.A.). Posilněn novým kapitálem pak o devět měsíců později Tatuus koupil firmu Autotecnica Motori (AM), jež se specializuje na výrobu závodních motorů. Zakladatel AM Giovanni Delfino si přitom zachoval pozici generálního ředitele a později se stal CEO celé skupiny.

Zatím poslední majetková změna přišla v listopadu 2018. Tehdy Tatuus převzal 75% podíl ve společnosti Breda Racing (výrobce mechanických komponentů a specializovaného vybavení pro motorsport). Díky těmto akvizicím dnes patří italská značka mezi největší výrobce závodních monopostů na světě, který dodává své vozy kromě F4 také zámořským sériím USF Juniors, USF 2000, USF Pro 2000 a Regionální formuli v Evropě, na Novém Zélandu a Středním východě.

Tatuus T-421

V lednu 2021 společnost oznámila, že aktuální model F4-T014 vystřídá následující sezonu nový typ Tatuus T-421. Jedná se tedy o vůz formule 4 druhé generace. Oproti svému předchůdci do něj inženýři zakomponovali řadu vylepšených bezpečnostních prvků, jako je konstrukce Halo apod. Podle dnešních standardů je monokok vyrobený z uhlíkových vláken a váha dle regulí F4 činí 570 kg včetně řidiče. Ostatní technické parametry uvádí tabulka níže:

Základní technické parametry

První kilometry absolvoval nový vůz 1. září 2021 na Autodromo Riccardo Paletti nedaleko italského Varana na pneumatikách Hankook. Tento okruh vybral Giovanni Delfino záměrně, neboť je svým profilem vhodný pro testování aerodynamického nastavení a testování brzd.

Svoji premiéru si odbyl Tatuus T-421 v exhibičním klání F4 Spojených arabských emirátů, které se konalo jako doprovodná akce Velké ceny Abú Zabí 2021. Ve skutečném závodě se do historie coby první vítěz s touto formulí zapsal rodák z Boloně Andrea Kimi Antonelli v barvách stáje Prema Racing ve stejném šampionátu o měsíc později (titul si ale odnesl jeho týmový kolega Charlie Wurz).

Formule 4

Novou kategorii monopostů vytvořila FIA v březnu 2013 jako reakci na klesající zájem o národní šampionáty F3. Hlavním důvodem byly mimo rostoucích nákladů i alternativní cesty do královny motorsportu. Především tedy dnes již neexistující série Formule Renault a GP3. Do čela Komise monopostů FIA pro formuli 4 jmenovala Mezinárodní automobilová federace bývalého závodníka F1 Gerharda Bergera. Pilotní projekt začal sezonou 2014 v Itálii a z počátku se tato kategorie provozovala jako šampionát jednoho výrobce podvozků a motorů. První mistrovský titul si z nové třídy odnesl dnešní pilot Aston Martin F1 Lance Stroll.

V současné době používá formule 4 čtveřici homologovaných výrobců podvozků. Kromě italské značky Tatuus (typ Tatuus T-421) to jsou francouzské firmy Mygale s modely M21-F4 a Mygale M14-F4 a Ligier (Ligier JS F422). Ty doplňuje pro domácí kategorii japonský Dome (Dome F110).

Každý šampionát používá pohonnou jednotku jedné značky, přičemž předpisy nařizují objem 1 600 cm³ (1,6 l) a maximální výkon 160 koní (119,3 kW). Motory jsou koncipovány tak, aby žádné mistrovství formule 4 nebylo rychlejší než ostatní. Zároveň musí splňovat homologační požadavky. Zejména tedy nároky na spolehlivost a cenovou dostupnost. To znamená, že je nutné, aby hnací agregát vydržel min. 10 000 km při pořizovací ceně 9 500 eur. FIA nijak neomezuje zdvihový objem a povoluje motory s normálním sáním i pohonné jednotky přeplňované turbodmychadlem. Povoleny jsou však pouze čtyřválce.

Současné šampionáty F4

V letošním roce se uskuteční celkem 16 šampionátů této kategorie napříč celým světem, přičemž F4 Saúdské Arábie má premiéru a do Austrálie se „ef čtyřky“ vrací po pěti letech. Až na dvě výjimky se konají všechny série jako národní mistrovství. Pouze Euro 4 pojede kromě Itálie také na Red Bull Ringu a F4 CEZ se pořádá coby mistrovství střední Evropy. Od loňského roku se v rámci středoevropské zóny jezdí formule 4 také v ČR.

Podle předpisů F4 se pořádají i další šampionáty. Nejznámější z nich je ženská formule F1 Academy, jež také používá vozy Tatuus T-421. Tu doplňuje španělská zimní série Formula Winter Series, druhá nejvyšší liga monopostů ve Velké Británii GB4 Championship a nejnižší stupínek programu Road to Indy (oficiální hierarchie šampionátů, které vedou do nejvyšší série monopostů v USA IndyCar) USF Juniors. Za velkou louží si navíc už za měsíc odbyde premiéru další kategorie postavená na pravidlech F4: Ligier JS4 Series.

Článek Tatuus oslavil významný milník se nejdříve objevil na Pitstop007.

Odkud se vzal PHM Racing?

PHM Racing založil na sklonku roku 2021 Paul Hanno Müller, když koupil aktiva týmu Mücke Motorsport. Peter Mücke se rozhodl po dlouhých třiadvaceti letech rozpustit svůj program monopostů. Nyní se věnuje jen domácím šampionátům Grand Turisma a Prototypům. Díky tomu si Müller, jehož iniciály tvoří název nové organizace, přivedl řadu zkušených pracovníků. Jeho PHM Racing ovšem poutá pozornost z úplně jiného důvodu. Funguje totiž jako nezisková organizace. Příjmy pak reinvestuje do dlouhodobého rozvoje svých závodníků a zaměstnanců. Německý majitel si to může dovolit.

Paul Müller se v mládí věnoval automobilovým závodům a snil o kariéře profesionálního závodníka. Brzy však vystřízlivěl, když zjistil, jak finančně náročné formule ve skutečnosti jsou. Pověsil tedy závodní helmu na hřebík a vrhnul se do studia. Na Univerzitě Ernsta Moritze-Arndta v Greifswaldu vystudoval fyziku a v třiadvaceti letech začal podnikat. Jeho firma na vývoj mobilních aplikací sklidila velký úspěch. Proto v následujících letech vybudoval další dvě společnosti (všechny se zaměřením na IT).

Před třemi roky pak tu největší, Adjust, prodal za více než miliardu eur. A s penězi v kapse se vrátil ke své staré lásce. Spojil síly s bývalým závodníkem Rolandem Rehfeldem, který zastává funkci manažera. Svoji stáj od začátku koncipoval tak, aby jezdci za závodění nic neplatili. Taková situace je přitom ve světě juniorských formulí zcela neslýchaná. Jediná série, jež fungovala na podobném principu, ženská formule W-Series, měla jepičí život.

Začátky v monopostech

Do své první sezony v roce 2022 vstoupil PHM Racing uprostřed ledna. V zimním šampionátu F4 Spojených arabských emirátů závodil trojlístek jezdců Nikita Bedrin, Jonas Ried a Taylor Barnard. A právě posledně zmíněný rodák z britského Norwiche získal pro novou stáj historicky první vítězství. Ovládl čtvrtý závod úvodního podniku na Yas Marina Circuit. Pro hlavní sezonu zvolil Müller německé a italské mistrovství F4. Úspěšnější byl na domácí půdě, kde jeho stáj obsadila druhé místo v konečné klasifikaci. Taylor Barnad si pak odnesl titul vicemistra.

Rozšíření aktivit PHM Racing

Posilněn těmito úspěchy, rozšířil Paul Müller minulý rok pole působnosti o Regionální formuli Středního východu. PHM Racing se též mihl v nově založených šampionátech Euro 4 a F4 CEZ. Zejména u středoevropské F4 je škoda, že startoval pouze na Red Bull Ringu. Pilot německé stáje James Egozi vyhrál oba závody, a mohl tak být během celé sezony, jež zahrnovala i podnik v Mostě a Brně, vyrovnaným soupeřem závodníkům stáje Jenzer Motorsport.

Do F2 s Charouzem

Zároveň Müller od začátku počítal s tím, že umožní mladým jezdcům závodění ve všech oficiálních kategoriích, které směřují do Formule 1. Logicky tak zacílil i na F3 a F2. Pro tyto účely se spojil s českým týmem Antonína Charouze. Na základě partnerství s českým podnikatelem startovala jeho organizace v roce 2023 pod názvem PHM Racing by Charouz. Spolupráce fungovala na bázi, kdy německá ekipa vlastnila veškeré vybavení včetně vozů, ale obě stáje řídili Češi ze základny Charouz Racing System v Žebráku u Prahy. Důvod byl prostý. Charouz měl na rozdíl od Němců několikaleté zkušenosti a know-how s provozováním týmu v těchto kategoriích.

Volba pilotů pro Formuli 2 byla taktéž v režii Čechů, neboť dvojici Roy Nissany-Brad Benavides podepsali ještě před prodejem stáje. Izraelský veterán závodil za českou ekipu už v roce 2016. Tehdy ovšem pod označením Lotus ve Formuli Renault 3.5. Série F2 se pravidelně účastnil od roku 2020. Američan Benavides pak přestoupil do PHM Racing by Charouz z Carlinu, kde absolvoval sezonu ve F3.

Nicméně tato jezdecká sestava úspěch nepřinesla. Ani jeden z pilotů nedosáhl na body. Především dvaadvacetiletý rodák z Floridy podával nepřesvědčivé výkony. Z tohoto důvodu se v devátém podniku na maďarském Hungaroringu s česko–německou stájí svezl naposledy. Za jeho chabé výsledky pravděpodobně mohla jistá nepřipravenost. V kuloárech se totiž hned objevily zvěsti, že do formule 2 přišel příliš brzy.

Do jeho sedačky usedl o rok mladší Brit Joshua „Josh“ Mason, jenž přestoupil z EuroFormule. Hrozivou nulu na kontě se tím však smazat nepodařilo. Müller tak bez většího překvapení ukončil s Charouzem spolupráci. Do posledního kola v Abú Zabí už startoval tým pouze jako PMH Racing.

S Čechy i ve F3

Oproti tomu sestavu do F3 si už Němec vybíral sám. Vsadil přitom na krajanku Sophii Flörsch, Brazilce Roberta Fariu a Poláka Piotra Wiśnickiho, kterého později vystřídali jezdci z britské GB3 McKenzy Cresswell a Michael Shin. Těžko soudit, zda Müller angažoval třiadvacetiletou rodačku z Grünwaldu pro její ryzí talent, nebo v tom sehrál roli fakt, že jí účast v šampionátu částečně hradil promotér Formule 3 Formula Motorsport Limited, ale každopádně se tento krok vyplatil.

Na legendární trati v Belgii, jež je typická svým nevyzpytatelným počasím, a v posledních letech zde zahynul Dilano van´t Hoff a Anthoine Hubert, předvedla v hlavním závodě na částečně promáčené dráze perfektní práci s pneumatikami (tzv. „tyre management“) a z dvacátého místa na startu si dojela pro šest bodů. Sophia se tak stala historicky první ženou, jež v téhle kategorii bodovala.

Navíc její zásluhou nevyšel PHM Racing by Charouz zcela naprázdno, neboť ostatní závodníci stáje napodobili své kolegy z Formule 2. Do letošní sezony si ale nezvyklá organizace klade mnohem vyšší cíle, přičemž očekává, že jí v tom výrazně pomůže nové partnerství s AIX Investment Group.

Kdo je AIX Investment Group

AIX Investment Group je renomovaná dubajská finanční skupina s centrálou v Burdž Chalífa (v současnosti nejvyšší mrakodrap na světě), která působí na trhu přes 35 let. Pohybuje se v segmentu investic, kde vytvořila několik inovativních nástrojů s cílem zachovat a zhodnotit investorům jejich kapitál s finančním zabezpečením. Mezi její vlajkové lodě patří produkt AIX Property Secure, jenž umožňuje investorům generovat zajištěné a garantované výnosy z pronájmu.

Činná je i v oblasti sponzoringu. Podporuje například fotbalový klub španělské La ligy Celta Vigo a v minulém roce sponzorovala Benavidesovi sezonu ve F2, takže pro ni není PHM Racing neznámou organizací. V dubnu 2023 také navázala spolupráci s vítězem zimního šampionátu Regionální formule v Oceánii Charliem Wurzem (syn bývalého pilota F1 Alexandra Wurze), a proto mladý Rakušan vozil logo investiční skupiny během sezony FRECA (evropské mistrovství Regionální formule) i v prestižní GP Macau F3, která se konala v listopadu po dlouhých třech letech.

Vyjádření obou představitelů

Paul Müller (zakladatel PHM Racing): „Jsem nadšený, že mohu spolupracovat s AIX a dovést PHM AIX Racing k jeho cíli stát se nejlepším závodním týmem s otevřenými koly, který vyhrává závody a šampionáty od F4 až po F2. Když jsem se poprvé setkal s týmem AIX, bylo mi okamžitě jasné, že sdílejí mou vášeň pro motorsport a mou vizi toho, čeho by náš tým mohl dosáhnout. Jejich láska ke sportu v kombinaci s novým partnerstvím nám umožní urychlit naši cestu k vítězství. Nejen s financováním, ale také s poradci světové úrovně. Očekávám, že jejich přínos se projeví nejen v našem výrazném novém vzhledu, ale také ve výsledcích již v roce 2024.“

Morne Reinecke (ředitel pro strategická partnerství AIX): „PHM AIX Racing je příkladem naší neúnavné snahy o dokonalost a neustálých strategických inovací, toto partnerství poskytuje silnou platformu na globální scéně, která předvádí naše společné odhodlání posouvat hranice a řídit pozitivní a udržitelné změny, a to jak v motoristickém sportu, tak mimo něj.„

Článek PHM Racing navázal partnerství s AIX a mění název na PHM AIX Racing se nejdříve objevil na Pitstop007.

Polesitterkou první žena v historii

Závodní víkend na Interlagosu nezačal nejšťastněji, neboť se už v pátek přihnala silná bouře, jež zapříčinila předčasné ukončení kvalifikace pro vozy F1. Honbu za nejrychlejšími časy v rámci BRB Fórmula 4 Brasil rovnou FIA přeložila na sobotní ráno. Speciálně pro tento podnik přesedlali piloti z tradičních pneumatik Hankook na Pirelli a gumy skutečně sehrály v kvalifikačním klání rozhodující roli. V tomto směru se vyplatil odvážný krok, když šestnáctiletá Brazilka Cecilia Rabelo ze stáje Cavaleiro Sports zariskovala, a jako jediná z dvanáctičlenného pole BRB Fórmula 4 Brasil vyrazila na osychající (avšak stále ještě dostatečně promáčené) trati na mokrých pneu.

Tato strategie se ukázala jako vítězná, neboť s nejrychlejším časem na kolo v hodnotě 1:48.064 minuty ji už nikdo ze zbývajících soupeřů nedokázal překonat. Cecilia se tak stala historicky první ženou v BRB Fórmula 4 Brasil, která získala pole position, respektive rovnou dvě, protože kvalifikace v tomto šampionátu určuje pořadí na roštu 1. a 3. závodu. Vzhledem k tomu, že ženy ve formulích obvykle moc výraznou roli nehrají, vzbudil tento výsledek oprávněnou pozornost médií z celého světa.

Sobotní závody

Ačkoliv Cecilia vyrážela do prvního závodu z pole position, dlouho se z první pozice neradovala. Po zhasnutí červených světel ji předjel leader šampionátu Vinícius Tessaro (Cavaleiro Sports) i druhá žena v poli BRB Fórmula 4 Brasil Rafaela Ferreira ve službách TMG Racing. Ještě větší smůlu měl nováček soutěže a druhý muž průběžného pořadí Matheus Comparatto (Oakberry Bassani F4). Matheus hodlal v Interlagosu zaútočit na titul, avšak na startu do něj narazil Lucca Zucchini (Cavaleiro Sports), čímž oba vyřadil. Tato kolize způsobila první vyjetí safety caru během víkendu.

Po restartu se pak dostal hostující jezdec Matheus Ferreira, jenž si odskočil do BRB Fórmula 4 Brasil z italské odnože F4, přes svou jmenovkyni Rafaelu na druhé místo. A brousil si zuby na vítězství. Osmnáctiletá závodnice ze Santa Catariny nedokázala navázat na svou třetí pozici v kvalifikaci a v poli se postupně propadla až na 10. příčku. Pomyslný hřebíček do rakve pak zasadila v 6. kole. Při bránění pozice kolidovala s týmovým kolegou Luanem Lopesem, jehož tím vyřadila ze závodu, a na trať, již podruhé, vyrazil safety car. Necelých devět minut před koncem se opět začalo závodit. Restart nejlépe zvládl člen Alpine Academy Matheus Ferreira, když v 1. zatáčce S do Senna předjel vedoucího Tessara a první pozici udržel až do cíle. Nejlepší trojici na stupních vítězů doplnil Álvaro Cho (TMG Racing), polemanka Cecilia Rabelo brala po matném výkonu 7. místo.

Ani druhý závod BRB Fórmula 4 Brasil na okruhu Autódromo José Carlos Pace se neobešel bez problémů na startu, neboť poleman João Tesser (TMG Racing) zůstal stát na hlavní rovince. Ostatní jezdci tak měli co dělat, aby se mu vyhnuli. Do čela šel nováček série Alexandre Machado z týmu Oakberry Bassani F4, následovaný Fernandem Barrichellem (Cavaleiro Sports). Zatímco leader závodu navyšoval náskok a směřoval ke své první výhře v BRB Fórmula 4 Brasil, předchozí vítěz Matheus Ferreira předvedl nádhernou stíhací jízdu.

Ferreira totiž startoval dle pravidla obráceného roštu až z 11. místa. Člen Alpine Academy se jen během prvního kola dostal před tři soupeře, a když nádherným manévrem předjel v 7. kole Álvara Cho, figuroval už na čtvrté příčce. Tu sice do cíle neudržel, protože si na něj úspěšně vyšlápl skvěle jedoucí Matheus Comparatto, jenž se snažil napravit pokažený první závod, přesto mohl být Ferreira se svým výkonem spokojený.

Po bezchybné jízdě si tedy vítězství zajistil Alexandre Machado. Druhou pozici bral mladší syn bývalého pilota F1 Rubense Barrichella Fernando, jemuž doma v Brazílii nikdo neřekne jinak než „Fefo„. Trojici nejlepších uzavíral Nelson Neto (Cavaleiro Sports). Poleman João Tesser obsadil po problémech na startu 9. příčku. Obě ženy ve startovním poli BRB Fórmula 4 Brasil výsledkovou listinu uzavíraly. Rafaela Ferreira doplatila na kolizi v předchozím závodě, za jejíž zavinění klesla po penalizaci na startovním roštu z 9. místa na 13. pozici.

Nedělní závod

V posledním závodě víkendu startovala Cecilia Rabelo opět v čele celého pole. Avšak stejně jako v prvním závodě první příčku neudržela. Tentokrát ji po zhasnutí červených světel předjeli Fernando Barrichello a Vinícius Tessaro. První kolo pak dokončila na 5. místě. Krátce poté došlo k prvnímu incidentu a poprvé v neděli byl nasazen safety car. Při obraně v boji o 5. pozici se Cecilia dostala do kontaktu s Alexandrem Machadem, který narazil do svodidel. Tatuus T-421 mladé Brazilky naštěstí zůstal při tomto kontaktu nepoškozen, a tak mohla pokračovat v závodě. Ovšem ne na dlouho. Pohledná slečna totiž figurovala i ve druhém incidentu. Na začátku 9. kola ji při brzdění do 1. zatáčky zasáhl João Tesser a šestnáctiletá závodnice poslala svůj vůz do bariér z pneumatik. Na trať tak podruhé vyjel safety car. Samozřejmě ke zděšení vedoucího Matheuse Ferreiry, jenž měl před Fefem Barrichellem náskok již více než dvě sekundy.

Závod byl opět restartován v desátém kole. Matheus Ferreira si bez problémů udržel vedení. Naopak Vinícius Tessaro se v zatáčce Senna S vtlačil na Fefa Barrichella a po kontaktu přišel o přední křídlo. Tím se propadl na osmou pozici. A Fefo začal být pod tlakem třetího Comparatta. V závěrečné části závodu si Matheus Ferreira vytvořil bezpečný náskok před Fefem Barrichellem. Získal tak své druhé vítězství v BRB Fórmula 4 Brasil. Už jistý nováček roku Matheus Comparatto doplnil stupně vítězů na třetím místě před Luanem Lopesem. První pětku uzavřel Álvaro Cho. Lídr šampionátu Vinícius Tessaro nedokončil závod s defektem pneumatiky. Přesto si udržel průběžné vedení.

Průběžné pořadí BRB Fórmula 4 Brasil

JEZDCI

TÝMY

Článek BRB Fórmula 4 Brasil potřetí mezi jezery se nejdříve objevil na Pitstop007.

Formule 1

O titulu mezi jezdci i konstruktéry se již rozhodlo. Pro diváky ale bude zajímavé sledovat, zda se Lewisovi Hamiltonovi podaří v průběžném pořadí přeskočit dosud druhého Sergia Peréze. Mexičan má za sebou domácí velkou cenu, kterou by však nejraději vytěsnil. Z přemíry motivace udělal hloupou chybu, následkem níž musel odstoupit ze závodu pár metrů po startu. Sergio jistě nemá na rozdíl od týmového parťáka Maxe Verstappena v popisu práce vyhrávat tituly. Jenže jestli se mu druhý rok v řadě nepodaří získat titul vicemistra světa, jeho pozice v Red Bullu bude už hodně nahnutá. Zvlášť když jeho výkony dlouhodobě kritizuje samotný Helmut Marko. Peréz se tak v Brazílii pokusí napravit pošramocenou reputaci. Naopak George Russell z Mercedesu přijede obhajovat vítězství z loňského roku.

Brazilská F4

V rámci závodního víkendu formule 1 pokračuje na Interlagosu předposledním podnikem BRB Fórmula 4 Brasil, jak se tento šampionát oficiálně jmenuje. Pro mladé piloty se jedná o nejdůležitější víkend v roce, protože se představí před zraky mocných šéfů královny motorsportu. A také před zaplněným hledištěm (loni navštívilo VC Brazílie rekordních 235 617 lidí). To však nebude jedinou výzvou, s níž se piloti utkají. Speciálně pro tento víkend přesedlají jezdci z tradičních pneumatik Hankook na Pirelli. Očekává se, že nové gumy budou mít vliv na určité změny v chování vozů Tatuus T-421. Nemluvě o gumě ukládané vozy Formule 1, jež by měla výrazně zvýšit úroveň přilnavosti na asfaltu.

V minulém kole na okruhu Ayrtona Senny se z vítězství radovali první tři muži průběžného pořadí. Tedy Vinícius Tessaro (Cavaleiro Sports), nováček soutěže Matheus Comparatto (Oakberry Bassani F4) a Álvaro Cho (TMG Racing). Kromě nich poutá největší pozornost Fernando Barrichello. Fefův táta Rubens absolvoval v královské disciplíně 326 závodů (do 322 se postavil na start), přičemž 11 z nich vyhrál. Zájem též vyvolá debutant Matheus Ferreira, který spadá od loňského roku do juniorského programu stáje Alpine (Alpine Academy).

Japonská F4

Velmi napínavé finále se čeká v japonské F4 na známém okruhu Mobility Resort Motegi. Vedoucí jezdec šampionátu, Rikuto Kobayashi (TGR-DC Racing School), má náskok pouhých dvou bodů na druhého Yusuke Mitsuie (Honda Formula Dream Project). Bez šance na titul nejsou ani jejich týmoví parťáci Jin Nakamura a Yuto Nomura. Tento šampionát je specifický tím, že nepoužívá tradiční formule Tatuus T-421, nýbrž Dome F110 z vlastní provenience. Také vypisuje od roku 2018 zvláštní kategorii „Independent Cup“ určenou pro gentlemanské řidiče ve věkové kategorii 40+.

Díky tomu čítá startovní pole každého závodu až čtyři desítky pilotů, a není tak nouze o dramatické momenty. V předchozím závodě dokonce došlo na červené vlajky, když Shunji Okumoto po kontaktu se soupeřem poslal svůj vůz do zdi. Zda něco podobného uvidíme i v Motegi, a zda se z celkového vítězství budou radovat junioři Toyoty nebo Hondy, se dozvíme už za pár dní. Každopádně titul v téhle sérii může být prvním krokem do F1. Šampion z roku 2018 Yuki Tsunoda už dnes závodí v královně motorsportu za AlphaTauri.

F4 USA

V texaském Austinu se o nadcházejícím víkendu koná motoristická událost s názvem Mission Foods Austin SpeedTour, v rámci které se představí i formule 4 a Regionální formule. Největším favoritem na titul je rodák z kanadského Saint-Lazare Patrick Woods-Toth (Crosslink/Kiwi Motorsport). Mladíkovi stačí získat o 9 bodů více než jezdcům na druhém místě, o něž se dělí Michael Costello (Jay Howard Driver Development) a Titus Sherlock (Crosslink/Kiwi Motorsport). Devatenáctiletý Kanaďan, jenž je už v tomto mladém věku sirotkem, platí tak trochu za zjevení. Pochází z chudých poměrů a závodění mu umožnilo jen stipendium od Radford Racing School. Tím se výrazně liší od svých krajanů Lance Strolla a Nicolase Latifiho.

O Patrickově nesporném talentu svědčí fakt, že do letošního roku neměl s monoposty žádné zkušenosti. Nijak tedy nepřekvapí, že mu predikují úspěšnou budoucnost renomované osobnosti motorsportu. Člen Síně slávy kanadského motorsportu Ron Fellows ho přímo označuje za nástupce Jacquese Villeneuva. Velký dojem udělal i na ředitele závodů F4 USA, kterým je Scott Goodyear, sám bývalý závodník. Woods-Tothovou největší slabinou jsou finance, avšak vítěz F4 dostane 25 000 dolarů od dodavatele motorů Honda Performance Development. Zároveň má zajištěnou sedačku v Regionální formuli USA pro příští rok.

Regionální formule USA

Na okruhu Americas se bude rozhodovat o titulu i v Regionální formuli (setkat se můžete i se zkratkou FRAC neboli Formula Regional Americas Championship). Pro nás, Čechy, je tahle série zajímává tím, že v ní startuje i Kanaďanka s českými kořeny Nicole Havrda. Sedmnáctiletá slečna v květnu letošního roku přiznala v rozhovoru pro iDnes, že jejím snem je F1, avšak do ní má hodně daleko. V Regionální formuli debutovala v polovině sezóny a před posledním podnikem jí patří 11. příčka.

Čelní pozice okupují jiní, především tedy Novozélanďan Callum Hedge (316 bodů), jehož stíhá Ryan Shehan (265 bodů). V listopadu dvacetiletý protinožec, jenž na začátku roku prohrál bitvu o titul v sérii FROC s Charlie Wurzem, měl možnost šampionát rozhodnout už v předchozím závodě ve Virginii, ale po svém odstoupení se přesunula rozhodující bitva na domácí půdu Ryana Shehana. V souvislosti s titulem je také dobré zmínit, že FRAC (stejně jako F4) není součástí Road to Indy, a proto její vítěz postoupí příští rok do japonské Super Formule.

Článek Co nás čeká a (snad) nemine o víkendu 4.-5. listopadu 2023 se nejdříve objevil na Pitstop007.

Nový šampionát se rodil v bolestech

Není žádným tajemstvím, že promotér šampionátu Josef Křenek (zakladatel a vůdčí osobnost závodního týmu Křenek Motorsport) plánoval ve spolupráci s Autoklubem České republiky spustit F4 CEZ již v minulém roce. Od tohoto záměru však musel upustit, neboť se mu postavily do cesty problémy s globálním dodavatelským řetězcem, které zpozdily dodávky formule 4 druhé generace Tatuus T-421 včetně náhradních dílů a také požár továrny gumárenské společnosti Hankook Tires. Proto se nakonec šampionát v roce 2022 odjel jako ACCR Formula 4 Trophy s drtivou většinou starších formulí Tatuus T-014 ve startovním poli.

Problémy pokračovaly i letos, kdy ještě tři týdny před plánovaným začátkem sezóny bylo oznámeno pouze pět jezdců a samotný certifikační proces stále nebyl dokončen. Když byl zrušen úvodní podnik na německém okruhu Motorsport Arena Oschersleben, neboť sportovní kodex FIA zakazuje oblastním šampionátům závodit mimo jejich region, vypadalo to s F4 CEZ všelijak. Naštěstí se organizátoři narůstajícími potížemi nenechali odradit a šampionát se rozjel o tři týdny později v Maďarsku na Hungaroringu, který byl podle původního kalendáře jako druhý v pořadí. Na konci května pak Mezinárodní automobilová federace oznámila, že středoevropské formuli 4 udělila certifikaci, a tak mohl do Mostu dorazit již oficiální šampionát FIA pod označením F4 CEZ Championship. A bylo se na co koukat.

První závod (sobota)

Již od začátku víkendu panovalo nad okruhem nevyzpytatelné počasí, které slibovalo napínavou podívanou. V roli leadera šampionátu dorazil do Mostu patnáctiletý Nizozemec Reno Francot z týmu Jenzer Motorsport, ale víkendová podívaná byla v režii jeho stájového kolegy Ethana Ischera. Mladý Švýcar položil základ úspěchu už v kvalifikaci, kterou ovládl časem 1:32.808 minuty a v nastaveném výkonu pokračoval i v prvním závodě.

Na startu ho sice překonal krajan Michael Sauter z rodinné stáje Sauter Engineering + Design, avšak jen díky tomu, že odstartoval předčasně, za což následně obdržel desetisekundovou penalizaci. Druhého Ischera tak nic nenutilo předjet svého soupeře na dráze, přesto se k tomu v 9. kole odhodlal a v první zatáčce mosteckého okruhu se před Švýcara dostal. Jen o kolo později Sauter klesl na bronzový stupínek, když ho stejným způsobem udolal i Reno Francot.

Na čtvrtém místě kroužil český jezdec Miroslav Mikeš (SAPE Motorsport), jenž se po zhasnutí červených světel posunul před Dána Jakobsena a v závěru stíhal i třetího Sautera. Dobře rozjetý závod mu však, stejně jako švýcarskému pilotovi, pokazila penalizace. Zatímco šestou příčku trvale okupoval osaměle jezdící Oliver Michl (Ideal Line Performance / Gender Racing Team), za ním probíhal lítý boj mezi dvěma českými debutanty v F4 CEZ. Max Karhan ve službách Jenzer Motorsport využil na startu zaváhání Jana Riegera (JMT Racing) a posunul se před něj, avšak 191 cm vysoký čahoun si nenechal nic líbit a celý závod se snažil ztracenou pozici získat zpět. To se mu nakonec podařilo až kolo před cílem.

Výsledky prvního závodu F4 CEZ Championship

* Udělena penalizace 10 sekund

Druhý závod (neděle)

Zatímco se úvodní podnik konal ještě za sucha, ze soboty na neděli zasáhl mostecký autodrom vydatný déšť, a proto byl druhý závod odstartován za safety carem. Tentokrát se postavilo na rošt jen šest vozů, neboť Miroslav Mikeš startoval z boxů a Mathias Bjerre Jakobsen se vinou technických problémů připojil k poli ostatních jezdců až ve 3. kole.

Když na konci prvního kola odbočil bezpečnostní vůz do boxů, vedl vláček jezdců Ethan Ischer následovaný Francotem a Sauterem. Ambiciózní Švýcar sice záhy převzal druhé místo, ale skvěle jedoucí Francot na mokré vozovce brzy získal pozici zpět a začal atakovat leadera závodu. Přestože byly klimatické podmínky na trati skutečně náročné a mladí piloti měli velké problémy udržet své formule na dráze, ustálilo se v 5. kole celé startovní pole v pořadí Ischer, Francot, Sauter, Rieger, Mikeš, Michl, Karhan a Jakobsen.

Na konci šestého kola pak přišel nejdramatičtější moment závodu. V patnácté zatáčce vystupňoval Reno Francot svůj tlak a zaútočil na první místo. Oba jezdci se dostali do kontaktu a vyjeli do štěrkové zóny. Naštěstí tento incident nepoškodil citlivou techniku Tatuus T-421, a tak se oba piloti vrátili na trať v nezměněném pořadí bez ztráty pozic. Souboj se odehrával i za nimi, když Jan Rieger zle dotíral na třetího Sautera, ačkoliv jinak se většinu závodu bránil atakům krajana Mikeše.

Protože se Francotovi přes drtivý tlak nepodařilo vedoucího Ischera předjet, bral druhé vítězství na mosteckém autodromu mladý Švýcar. Na stupni vítězů pak přebíral vítěznou trofej majitel stáje Andreas Jenzer z rukou českého pilota formule 2 Romana Staňka, jenž zde měl autogramiádu. Slavnostní ceremoniál také ozdobil svou účastí prezident České republiky Petr Pavel.

Výsledky druhého závodu F4 CEZ Championship

Třetí závod (neděle)

Třetí závod uzavíral celý víkend ESET V4 Cup, v rámci kterého se F4 CEZ konala. Tentokrát určovaly postavení na startu druhé nejlepší časy jezdců v kvalifikaci, kteří se seřadili na roštu v pořadí Ischer, Francot, Jakobsen, Sauter, Mikeš, Michl, Rieger a Karhan.

Po zhasnutí červených světel si udržel vedení švýcarský pilot týmu Jenzer Motorsport a na osychající trati rychle navyšoval náskok. Špatný start měl naopak Reno Francot, před něhož se prosmýkl na druhé místo Dán Jakobsen a také Michael Sauter, jenž neuhlídal Mikeše. Mirek Mikeš se brzy rozhodl zaútočit i na Nizozemce, avšak v jedné ze zatáček byl příliš dlouhý na brzdy. Ačkoliv se tato chyba obešla bez ztráty pozice, dotáhl se na něj pátý Sauter a během prvního kola jej stejně předjel. V nájezdu do druhého okruhu tak vedl celé pole Ethan Ischer před Jakobsenem, Francotem, Sauterem, Mikešem, Michlem, Riegerem a Karhanem.

Zatímco letos šestnáctiletý pilot v barvách Jenzer Motorsport uháněl vstříc svému třetímu vítězství na Autodromu Most a pátému v F4 CEZ celkově, jeho stájoví kolegové si nic nedarovali zadarmo. Reno Francot stále dotíral na druhého Jakobsena a snažil se ho vyprovokovat k chybě. K té skutečně došlo v 11. kole, kdy Mathias Bjerre Jakobsen vyjel do štěrku a nedobrovolně tak přenechal druhé místo Nizozemci. Ještě hůře pak dopadl Oliver Michl, jenž si po nárazu do obrubníku musel nechat vyměnit poškozené přední křídlo a tato zastávka v boxech ho odsoudila k beznadějně poslední pozici. Ethan Ischer tak v Mostu zkompletoval hattrick a stáhl vedoucího Francota na 12 bodů před dalším kolem, které se koná o víkendu 9.-10. září na Masarykově okruhu v Brně.

Výsledky třetího závodu F4 CEZ Championship

Průběžné pořadí F4 CEZ

JEZDCI

TÝMY

Článek Autodrom Most přivítal čtvrtý podnik nově certifikované F4 CEZ se nejdříve objevil na Pitstop007.

Formát BRB Fórmula 4 Brasil

V letošním roce připravila brazilská F4 dva volné páteční tréninky po 40 minutách. Oba tréninky zakončuje 20minutová kvalifikace. Ta určí postavení na startu pro závěrečný závod. Druhá nejrychlejší kola v souboji s časem pak rozhodnou o umístění na roštu úvodního klání. Prvních osm v cíli tohoto klání se pro startovní grid prostředního závodu obrací. BRB Fórmula 4 Brasil jde v tomto směru stejným stylem jako mnoho jiných juniorských sérií. Pochopitelně ve snaze celý šampionát zatraktivnit. Nutno přiznat, že přes jisté kontroverze plní systém obráceného roštu svůj účel. Vinicíus Tessaro měl totiž ve druhém závodě k „bedně“ hodně daleko…

První a třetí klání trvá 25 minut plus jedno kolo. V BRB Fórmula 4 Brasil je bodově honorováno stejným systémem jako Formule 1. Prostřední, osmnáctiminutový závod (plus jedno kolo), se boduje jiným stylem. Piloti na stupních vítězů obdrží 15 bodů (vítěz), 12 bodů (druhý v pořadí) a 10 bodů (bronzový stupínek). Od čtvrtého do osmého místa se body udělují následovně: 8 bodů, 6 bodů, 4 body, 2 body, 1 bod. Speciálně jsou také hodnoceny nejrychlejší časy. Za nejrychlejší kolo v každém klání si závodník připíše 1 bod a nejrychlejší pilot v pořadí získá body 2.

Vinícius Tessaro v Interlagosu

V prvním závodě dne, jenž se konal dopoledne, Vinícius Tessaro (Cavaleiro Sports) dokonale využil výhody pole position. Udržel vedení a zvítězil stylem start-cíl. Luan Lopes a Álvaro Cho se umístili těsně za ním. Oba jezdci týmu TMG Racing tím získali svá první pódiová místa v BRB Fórmula 4 Brasil. Mezi nováčky nejlépe dokončil pilot Oakberry Bassani F4 Matheus Comparatto, který proťal cílovou čáru jako čtvrtý. Jeho týmový kolega Nelson Neto obsadil pátou příčku.

Páté místo pak Neto vylepšil výhrou v prostředním závodě. Zde ho na stupně vítězů doprovodili Álvaro Cho a Matthew Callejas. Rodák z domácího São Paula Cho tak ukořistil druhé pódium ve dvou startech. Zaujal i bronzový Mateus Callejas. Před svým debutem v brazilských „ef čtyřkách“ totiž jezdil s vozem Tatuus T-421 pouze pár posledních dní při testování. Naopak se nedařilo předchozímu vítězi Tessarovi. Po startu z obráceného roštu se nedokázal prokousat polem, a proto dojel tento pilot stáje Cavaleiro Sports až devátý.

Závěrečné klání představovalo pozoruhodnou výzvu od Tessara k polemanovi Álvaru Cho. Vinícius se po pěti kolech vytrvalého tlaku posunul kolem vnější strany zatáčky Descida do lago (jezdci F1 zde brzdí z téměř 322 km/h), čímž se dostal do vedení. Třetí Lopes už trochu ztrácel. Doplatil totiž na menší kolizi s Comparattem (též debutantem v poli brazilské Formule 4) hned po startu. Přesto se mu podařilo kolegu z TGM dohnat a svádět s ním tvrdé souboje. Na čele jezdící Tessaro nechal oba kohouty za sebou a postupně si vybudoval náskok, který udržel až do cíle.

Díky tomu po úvodním podniku BRB Fórmula 4 Brasil odjíždí z Interlagosu v pozici leadera šampionátu. Ovšem Álvaro Cho na něho ztrácí jen pět bodů. Třetí Luan Lopes už má manko větší – bodů osmnáct. Brazilská série se opět na tento okruh vrátí druhým podnikem v červenci. Mezi jezery se bude ještě závodit 3. až 5. listopadu. Listopadové kolo představuje letošní vrchol těchto „ef čtyřek“, protože se koná jako doprovodná série VC Brazílie F1.

Článek Vinícius Tessaro vévodil úvodnímu podniku BRB Fórmula 4 Brasil se nejdříve objevil na Pitstop007.

IndyCar

Americká série se vrací po oválovém podniku zpět na městské tratě. Závody v Long Beach přitom patří tradičně mezi ty nejdramatičtější. V předchozích dvou kolech jsme viděli dva různé vítěze. Což je věc, která slibuje atraktivní bitvu. Na rozdíl od minulého závodu neuvidíme v Kalifornii Takumu Sata a Eda Carpentera. Japonský expilot Formule 1 ze stáje Chipa Ganassiho absolvuje v letošním ročníků pouze podniky na Texas Motor Speedway a legendární 500 mil Indianapolis. Američan Carpenter se specializuje na oválové podniky, a proto pojede kromě Texasu pouze v Indianapolis, Iowě a Illionis. Naopak se můžeme těšit na navrátilce Marcuse Armstronga. Novozélanďan pro změnu startuje jen na městských a přírodních tratích a ovály vynechává.

Australian Formula Open

Tento šampionát má v letošním ročníku premiéru a nahrazuje oblíbenou soutěž australské formule 3. Jeho zakladatelem je dvojnásobný vítěz Australian Gold Star Tim Macrow. Ten pro vítěze připravil závodní sedačku v šampionátu S5000, tedy nejvyšší lize monopostů na tomto kontinentu.

Australian Formula Open nabízí celkem 4 kategorie. Ve třídě AFO1 startují všechny stroje formule 3 (výrobce Dallara). V nižší kategorii AFO2 se představí vozy  Toyota Racing Series, Formule Renault a starší vozy F3. AFO3 slouží všem ostatním účastníkům na pozvání, zatímco AFO4 je vyhrazeno pro vozy formule 4. V polovině dubna pokračuje australský šampionát druhým kolem na předměstí Sydney. Úvodní podnik ovládl domácí jezdec Trent Grubel s Dallarou F312, když vyhrál všechny tři závody. Australan také vévodí celkovému pořadí se ziskem 48 bodů před druhým Ryanem Astleym (31 bodů). Třetí pozici okupuje další Ryan, tentokrát How.

F4 NACAM

V Mexiku startuje zdejší formule 4 známá pod názvem F4 NACAM (North and Central American). Úvodní podnik se pojede na nejznámějším mexickém okruhu bratří Rodriguezových Autódromo Hermanos Rodríguez a bude doprovodnou sérií šampionátu Copa Notiauto. Prvních pět ročníků se konalo jako lomený šampionát a dosavadními mistry se stali Axel Matus (2015/2016), Calvin Ming (2016/2017), Moisés de la Vara (2017/2018) a Manuel Sulaimán (2018/2019). Hned za Sulaimánem skončil Američan Jak Crawford, jenž letos debutoval ve Formuli 2, přičemž se v australském sprintu poprvé podíval na stupně vítězů. Ze všech jezdců mexické F4 to tak zatím dotáhl v monopostech nejdál.

Posledním šampionem lomené sezony se stal talentovaný Mexičan Noel León (2019/2020). Od loňského roku se pořádá mexická F4 jako klasický roční šampionát. V tomto novém formátu si dojel pro titul rodák z kolumbijské Bogoty Juan Felipe Pedraza. Až na sezonu 2017/2018 ovládl celou sérii domácí tým Ram Racing. V rámci závodního víkendu se jedou tři závody (v sobotu jeden a v neděli dva). F4 NACAM bohužel v České republice nelze sledovat.

Článek Co nás čeká a (snad) nemine o víkendu 15. – 16. dubna 2023 se nejdříve objevil na Pitstop007.

Požár z minuty na minutu

Hasiči odhadují, že k požáru došlo v blízkosti gumového vulkanizačního zařízení v továrně 2 severního areálu zařízení. Šéf hasičské stanice Daejeon, Ahn Bong-ho, k tomu dodává: „Děláme, co je v našich silách, abychom zabránili tomu, aby se oheň z továrny 2 rozšířil do továrny 1 na jihu továrního areálu. Pracujeme na zničení spojení mezi oběma zařízeními, aby se oheň nerozšířil. Situaci však komplikuje profil továrny, která je postavena z prefabrikovaných panelů a obsahuje mnoho hořlavých materiálů„.

Podle dosavadních zpráv Jihokorejci nasadili 431 požárníků. Od hasičského sboru Ulsan si pak vyžádali speciální těžkou techniku. Záchranáři zatím evidují 11 zraněných osob. Kromě 10 dělníků továrny Hankook mezi nimi figuruje i jeden hasič. Dle vyjádření lékaře jsou zranění vážná, ale nikdo není přímo v ohrožení života.

Hankook Tire

Hankook Tire patří mezi největší výrobce pneumatik na světě. Ročně z jejich závodů vyjede kolem 92 milionů pneumatik. Tento počet řadí jihokorejskou firmu na 7. místo mezi gumárenskými firmami. Obutí Hankook můžeme nalézt na civilních autech. Zejména jejich vlajkové lodě Hankook Ventus Prime 3 K125 a Hankook K425 Kinergy Eco obouvá řada významných automobilek. Hlavně těch německých.

Jihokorejské pneu ale najdeme i v ostatních zemích, neboť tato gumárenská společnost vyváží své produkty do více než 180 států světa. V rámci své expanze otevřela nové závody v Jižní Koreji (Daejeon a Geumsan), v Číně (Jiangsu, Jiaxing a Chongqing) a nejnověji v Maďarsku (Rácalmás). Kromě toho plánuje další investice v Indonésii a USA. V Americe chce také přistavit nové administrativní pobočky. Cílí přitom na Tennessee, protože tu již leží nový výrobní závod.

Hankook a motorsport

Vlajkovou lodí jihokorejské gumárny na sportovním poli je bezesporu mistrovství světa elektrických formulí, tzv. formule E. Spojení jihokorejských pneumatik a nově vytvořené série se datuje od začátku roku 2022, kdy vyhrál Hankook tříletý tendr. Nebudou to však jediné závody, které se na této směsi pojedou. Jihokorejci spolupracují s celou řadou šampionátů od DTM přes FIA European Truck Racing Championship až po různé vytrvalostní závody. Působí též v raelly. Hankook dodává obutí i pro formulové šampionáty v USA. Konkrétně se jedná o sérii F4 a Regionální formuli.

Tyto dvě soutěže by ovšem neměly být ohněm poznamenané. Asijská společnost pro ně totiž připravuje gumy ve svém závodě v Tennessee. Mimo nebezpečí jsou i šampionáty u protinožců. Australian Formula Open a Regionální formule Oceánie (na Novém Zélandu) používá pneumatiky, které Hankook vyrábí v továrně v Novém Jižním Walesu.

Jaké série jsou tedy ohroženy

Na požár jihokorejské gumárny nejspíš doplatí evropské série v čele s šampionátem Euroformula Open a Eurocup-3. V ohrožení jsou i formule 4 ve Španělsku, Brazílii a nově vytvořená ACCR F4. Promotér ACCR F4 Jiří Křenek dokonce musel zrušit úvodní podnik na německém Oschersleben Arena. Neřešil totiž jen potíže s dodavatelem obutí od Hankook. Bohužel musel čelit i pozdním dodávkám druhé generace formulí Tatuus (Tatuus T421). Přesto věříme, že se formule 4 podaří do České republiky dostat. Na naše poměry by to byl obrovský úspěch. Připomínáme, že první ročník „ef čtyřek“ se uskutečnil v Itálii už roku 2014.

Článek Plameny zachvátily továrnu známé gumárenské společnosti Hankook Tires se nejdříve objevil na Pitstop007.