Tatuus Racing S.p.A.

Společnost Tatuus založil v roce 1980 italský závodník Formule Monza Artico „Tato“ Sandonà. Nijak tedy nepřekvapí, že první závodní auta byla vyrobena právě pro tento šampionát (pro kubatury 500 cm³ a 1000 cm³). O tři roky později přišel první výrazný úspěch. V nově založené Formuli Panda (název odvozený od Fiatu Panda) porazil Luca Melgrati v boji o titul stájového kolegu Sandonu, takže Tatuus obsadil první dvě místa v konečném hodnocení. Pro zajímavost dodejme, že z této italské série vyšli i pozdější jezdci královny motorsportu Giovanni Lavaggi nebo Stefano Modena.

Sandonova auta se brzy ukázala jako rychlá i spolehlivá, a proto firma získala zakázku na výrobu vozů pro Formuli König. Tento německý šampionát, pojmenovaný podle podnikatele a výrobce sedadel do automobilů Richarda Königa, měl premiéru v sezoně 1988. Do historie se jako první vítěz zapsal devatenáctiletý syn zedníka z Hürth-Hermühlheimu Michael Schumacher. Legendární Němec na voze Tatuus Formula König tehdy porazil druhého v pořadí, Rakušana Huttera, o více než šedesát bodů.

Spolupráce s Renaultem

Pro známou značku se ukázal jako důležitý mezník rok 1993, kdy se stal novým spolumajitelem společnosti italský manažer Gianfranco De Bellis. Tatuus do té doby fungoval především jako stáj F3 a výrobu vlastních aut měl na druhé koleji. Když se Renault rozhodl na konci roku 1994 vytvořit novou kategorii, otevřenou pro všechny výrobce, přesvědčil De Bellis Sandonu, aby se firma primárně zaměřila na stavbu vlastních monopostů. Tím začala dlouhá a úspěšná spolupráce s francouzskou automobilkou.

První vůz Formule Renault nesl název Tatuus RC95 a v šampionátu Eurocup Formula Renault ho pilotovali Rino Mastronardi, Tommy Rustad a Enrique Bernoldi. Premiérové vítězství pro nové auto zajistil 11. června 1995 norský závodník Rustad na okruhu Circuit de Spa-Francorchamps. Následující rok si již budoucí pilot F1 Bernoldi dojel pro titul.

Mezi lety 1995-2013 vyrobil Tatuus pro různé šampionáty francouzské automobilky téměř tisícovku závodních vozů. Z této éry je také nejznámějším pilotem finský mistr světa F1 Kimi Räikkönen, jenž přišel do královny motorsportu v roce 2001 jako šampion britské odnože Formule Renault 2.0 (na voze Tatuus FR2000).

Majetkové změny

Italský konstruktér si dlouhou dobu držel nezávislost. Až v polovině února 2017 prodali De Bellis a Sandonà většinu akcií investičnímu fondu Wisequity IV (vlastní jej milánská společnost Wise Sgr S.p.A.). Posilněn novým kapitálem pak o devět měsíců později Tatuus koupil firmu Autotecnica Motori (AM), jež se specializuje na výrobu závodních motorů. Zakladatel AM Giovanni Delfino si přitom zachoval pozici generálního ředitele a později se stal CEO celé skupiny.

Zatím poslední majetková změna přišla v listopadu 2018. Tehdy Tatuus převzal 75% podíl ve společnosti Breda Racing (výrobce mechanických komponentů a specializovaného vybavení pro motorsport). Díky těmto akvizicím dnes patří italská značka mezi největší výrobce závodních monopostů na světě, který dodává své vozy kromě F4 také zámořským sériím USF Juniors, USF 2000, USF Pro 2000 a Regionální formuli v Evropě, na Novém Zélandu a Středním východě.

Tatuus T-421

V lednu 2021 společnost oznámila, že aktuální model F4-T014 vystřídá následující sezonu nový typ Tatuus T-421. Jedná se tedy o vůz formule 4 druhé generace. Oproti svému předchůdci do něj inženýři zakomponovali řadu vylepšených bezpečnostních prvků, jako je konstrukce Halo apod. Podle dnešních standardů je monokok vyrobený z uhlíkových vláken a váha dle regulí F4 činí 570 kg včetně řidiče. Ostatní technické parametry uvádí tabulka níže:

Základní technické parametry

První kilometry absolvoval nový vůz 1. září 2021 na Autodromo Riccardo Paletti nedaleko italského Varana na pneumatikách Hankook. Tento okruh vybral Giovanni Delfino záměrně, neboť je svým profilem vhodný pro testování aerodynamického nastavení a testování brzd.

Svoji premiéru si odbyl Tatuus T-421 v exhibičním klání F4 Spojených arabských emirátů, které se konalo jako doprovodná akce Velké ceny Abú Zabí 2021. Ve skutečném závodě se do historie coby první vítěz s touto formulí zapsal rodák z Boloně Andrea Kimi Antonelli v barvách stáje Prema Racing ve stejném šampionátu o měsíc později (titul si ale odnesl jeho týmový kolega Charlie Wurz).

Formule 4

Novou kategorii monopostů vytvořila FIA v březnu 2013 jako reakci na klesající zájem o národní šampionáty F3. Hlavním důvodem byly mimo rostoucích nákladů i alternativní cesty do královny motorsportu. Především tedy dnes již neexistující série Formule Renault a GP3. Do čela Komise monopostů FIA pro formuli 4 jmenovala Mezinárodní automobilová federace bývalého závodníka F1 Gerharda Bergera. Pilotní projekt začal sezonou 2014 v Itálii a z počátku se tato kategorie provozovala jako šampionát jednoho výrobce podvozků a motorů. První mistrovský titul si z nové třídy odnesl dnešní pilot Aston Martin F1 Lance Stroll.

V současné době používá formule 4 čtveřici homologovaných výrobců podvozků. Kromě italské značky Tatuus (typ Tatuus T-421) to jsou francouzské firmy Mygale s modely M21-F4 a Mygale M14-F4 a Ligier (Ligier JS F422). Ty doplňuje pro domácí kategorii japonský Dome (Dome F110).

Každý šampionát používá pohonnou jednotku jedné značky, přičemž předpisy nařizují objem 1 600 cm³ (1,6 l) a maximální výkon 160 koní (119,3 kW). Motory jsou koncipovány tak, aby žádné mistrovství formule 4 nebylo rychlejší než ostatní. Zároveň musí splňovat homologační požadavky. Zejména tedy nároky na spolehlivost a cenovou dostupnost. To znamená, že je nutné, aby hnací agregát vydržel min. 10 000 km při pořizovací ceně 9 500 eur. FIA nijak neomezuje zdvihový objem a povoluje motory s normálním sáním i pohonné jednotky přeplňované turbodmychadlem. Povoleny jsou však pouze čtyřválce.

Současné šampionáty F4

V letošním roce se uskuteční celkem 16 šampionátů této kategorie napříč celým světem, přičemž F4 Saúdské Arábie má premiéru a do Austrálie se „ef čtyřky“ vrací po pěti letech. Až na dvě výjimky se konají všechny série jako národní mistrovství. Pouze Euro 4 pojede kromě Itálie také na Red Bull Ringu a F4 CEZ se pořádá coby mistrovství střední Evropy. Od loňského roku se v rámci středoevropské zóny jezdí formule 4 také v ČR.

Podle předpisů F4 se pořádají i další šampionáty. Nejznámější z nich je ženská formule F1 Academy, jež také používá vozy Tatuus T-421. Tu doplňuje španělská zimní série Formula Winter Series, druhá nejvyšší liga monopostů ve Velké Británii GB4 Championship a nejnižší stupínek programu Road to Indy (oficiální hierarchie šampionátů, které vedou do nejvyšší série monopostů v USA IndyCar) USF Juniors. Za velkou louží si navíc už za měsíc odbyde premiéru další kategorie postavená na pravidlech F4: Ligier JS4 Series.

Článek Tatuus oslavil významný milník se nejdříve objevil na Pitstop007.

Kdo je Gianpaolo Dallara

Gianpaolo Dallara se narodil 16. listopadu 1936 v městečku Varano de‘ Melegari poblíž Parmy. Motosportu propadl díky dnes již zaniklému závodu Mille Miglia. Po druhé světové válce odjel s rodiči do Parmy, aby mohl sledovat na vlastní oči vozy Ferrari, Maserati, Mercedes apod. V tomto směru je to podobný příběh jako ten, který zažil v padesátých letech jistý Frank Williams. Tehdy sedmnáctiletý mladík cestoval přes půlku Anglie, aby viděl VC Velké Británie 1959. A je to právě láska k motorsportu, jež spojuje legendárního Brita s legendárním Italem.

Předtím, než Gianpaolo Dallara založil vlastní společnost, získával pracovní zkušenosti u Ferrari a Maserarti. Už jako hlavní designér přišel roku 1963 k Lamborghini. Díky tomuto zaměstnání se dokonce jeho postava dostala do filmu. Před necelým měsícem měl premiéru nový kousek z dílny režiséra Roberta Moresca „Lamborghini: The Man Behind the Legend“, který natočil podle knihy Tonina Lamborghiniho. Tonino ji sepsal ke stému výročí narození svého otce Ferruccia, zakladatele italské automobilky. Mladého Gianpaola si ve filmu zahrál herec z Minnesoty Leonardo Cecchi.

Začátky Dallara Automobili

Dallara Automobili založil Gianpaolo v roce 1972. Jako centrálu si zvolil bez většího překvapení své rodné město. Dvě léta po vzniku konstruktérské firmy začal navrhovat vůz Formule 1, konkrétně tedy Iso-Marlboro IR pro Franka Williamse. Jinak ovšem ze začátku stavěl podvozky především pro závody sportovních vozů a závody do vrchu. Prvním výrazným vozem varanské společnosti byl Wolf WD1, který Dallara sestrojil pro Waltera Wolfa. Naturalizovaný Kanaďan ho v sezoně 1977 nasazoval v sérii Can-Am s dvojicí pilotů Gilles Villeneuve a Chris Amon. Walter Wolf Racing je však nejznámější pochopitelně díky svému účinkování ve F1.

Vůz Wolf WD1 pak přestavěla Italova konstrukční společnost na monopost F3. Roku 1978 ho proháněl v tehdejším mistrovství Evropy rodák z Ohia Bobby Rahal, dnes spolumajitel závodního týmu Rahal Letterman Lanigan Racing v IndyCar. Nicméně prvním autem, jež v „ef trojkách“ skutečně neslo jméno italské značky, byl model Dallara 381. S ním pozdější několikanásobný vítěz závodu 24 hodin Spa Roberto Ravaglia obsadil celkové páté místo v sezoně 1981 italského mistrovství F3.

Účinkování ve F1

Postupné úspěchy nezůstaly bez povšimnutí majitelů stájí z královny motorsportu. Během roku 1987 požádal Gianpaola Dallaru krajan Giuseppe „Beppe“ Lucchini, aby mu navrhl pro následující sezonu vůz F1. Ocelářský magnát tehdy zakládal svůj tým Scuderia Italia, který chtěl do královny motorsportu nasadit. Pro tento úkol přetáhl italský inženýr z Brabhamu novou posilu, jíž se stal Argentince Sergio Rinland. Dallaru F188 pak pilotoval v mistrovství světa Formule 1 italský jezdec Alex Caffi.

Pro úplnost ale musíme dodat jednu důležitou věc. Model F188 nestihla konstruktérská firma vyrobit včas, a proto Caffi startoval v úvodním závodě sezony 1988 v Brazílii s upraveným vozem F3000 (typ Dallara 3087). Partnerství se Scuderia Italia vydrželo až do roku 1992, neboť v dalším ročníku přešel Lucchini k výrobci Lola. Během vzájemné spolupráce se piloti na italských vozech dvakrát umístili na stupních vítězů. Poprvé v Kanadě 1989, kde dovezl Andrea De Cesaris svou Dallaru F189 na třetím místě. Stejný výsledek pak zopakoval ve VC San Marina 1991 finský závodník JJ Lehto.

Zatím naposledy postavila varanská firma auto F1 pro stáj Hispania Racing španělského podnikatele v oblasti realit José Ramona Carabanta. V ročníku 2010 pilotovali formule pod označením Hispania F110 Karun Chandhok, Bruno Senna (synovec Ayrtona Senny), Christian Klien a Sakon Yamamoto.

Za zmínku pak ještě stojí dva případy, v nichž italská značka přišla do kontaktu s královnou motorsportu. Nejprve v roce 1999, kdy ji pověřila Honda, aby pro ni postavila vůz F1. Japonská automobilka se tehdy plánovala vrátit do nejprestižnější třídy automobilových závodů s vlastním týmem, avšak nakonec působila jen v pozici dodavatele motorů. Ve druhém případě byla Dallara spojována s projektem Midland kanadsko-ruského miliardáře Alexe Shnaidera. Z této spolupráce nicméně nakonec sešlo.

Současnost

Poté, co se Dallara vzdala svého snu o Formuli 1, se zcela zaměřila na stavbu monopostů pro ostatní formulové série, a dnes na tomto poli dominuje. Značně tomu napomáhá skutečnost, že v současnosti již drtivá většina šampionátů odebírá vozy od jediného výrobce. Italská značka tak dodává svá auta Formuli 2 i Formuli 3.

Z dalších sérií pak můžeme jmenovat japonskou Super Formuli s její druhou ligou Super Formula Lights nebo evropskou Euroformula Open. Hlavní konkurent varanského konstruktéra, též italský Tatuus, se v této situaci zaměřil na výrobu monopostů pro kategorii Formule 4. Pro obě značky je pak mimořádně důležitý trh v USA, kde zatím Dallara hraje první housle.

Americké formule

Za velkou louži vstoupil Gianpaolo se svou společností v roce 1997. Počínaje sezonou 2006 se pak stal výhradním dodavatelem hlavní série IndyCar a její druhé kategorie Indy Lights. Spolupráce s Američany došla dokonce tak daleko, že Dallara Automobili postavila roku 2012 nové inženýrské centrum nacházející se ve Speedway, ve státě Indiana, v oblasti přestavby rychlostních zón poblíž Indianapolis Motor Speedway.

Ročník 2012 byl důležitý pro celou americkou scénu i z jiného důvodu. Dvojnásobný vítěz nejprestižnějšího závodu v Americe, 500 mil Indianapolis, a vítěz celé série z roku 2005 Angličan Dan Wheldon 16. října 2011 při závodech v Las Vegas smrtelně havaroval. Společnost Dallara na jeho počet pojmenovala novou generaci svých vozů určených pro zámořské závody Dallara DW12. V názvu jsou obsaženy závodníkovy iniciály a rok jeho úmrtí.

Článek Dallara slaví 50. výročí se nejdříve objevil na Pitstop007.