Začátky v motorsportu

Roman Staněk se nijak nevymyká současnému trendu moderních závodníků. Po jejich vzoru přešel v roce 2019 z motokár do italské a německé odnože formule 4. Zároveň si vyzkoušel i zimní šampionát F4 SAE. Debutová sezona ve formulích skončila úspěchem. V německých „ef čtyřkách“ získal s týmem expilota F1 Ralfa Schumachera dvě vítězství a ročník zakončil na solidním 4. místě. V této sérii si také odnesl vysoce ceněný titul nováčka roku. Dařilo se mu i v Itálii, kde vyhrál jeden závod, nasbíral 6 pole position a v konečném hodnocení se umístil na 5. pozici. Tyto výsledky jasně naznačily, že roste v České republice talent, se kterým se musí do budoucna počítat.

Roman Staněk ve FIA F3

Skutečnou kvalitu každého závodníka udává od prvních krůčků až po vrcholné disciplíny konzistence, tedy vyrovnanost výsledků. A zde si přiznejme, že kariéra Romana Staňka v této třídě stagnovala. Přestože do ní promlouvaly objektivní důvody. První ročník silně poznamenal covid, takže český pilot neměl šanci se nic naučit. Druhou sezonu pak poznamenaly špatné vztahy v anglické stáji Hitech Grand Prix, jíž dlouhodobě vede bývalý závodník z Norwiche Oliver Oakes.

Alespoň částečně si tak Roman napravil reputaci v Euroformuli. Za stáj Tima Rumpfkeila Motopark absolvoval víkend v Imole. A v prostředním závodě vystoupal na nejvyšší stupínek. Pak se opět vrátil do F3, aby odjel zbytek sezony 2021. Teprve třetí rok s Tridentem mohl Roman ukázat, co v něm vězí. Do posledního závodu bojoval o titul, ačkoliv vinou smůly nakonec neobsadil proklamované třetí místo a bral až 5. pozici. Na druhou stranu musíme dodat, že podmínky byly pro všechny piloty stejné. A Staněk za 3 roky vyhrál jediný závod. V konečném hodnocení se pak nejlépe umístil na 5. místě.

Formule 2

Od roku 2023 bude Roman závodit ve F2. Nespornou výhodu představuje fakt, že jezdí v týmu, který dobře zná a cítí se v něm velice pohodlně. To koneckonců přiznává i šéf stáje Giacomo Ricci, sám bývalý závodník. Trident od nováčka neočekává zázraky, takže se Staněk zaměří především na sbírání zkušeností a učení. Nevýhodou na této úrovni je naopak velmi silná konkurence. Kvůli ní se do královny motorsportu dostanou z Formule 2 jenom ti nejlepší. A tím se dostáváme k samotnému jádru problému. Má Roman Staněk skutečnou šanci, že se jednoho dne postaví na startovní rošt závodů formule 1? Pravděpodobně nikoliv.

Roman Staněk a F1

V dnešní době vede cesta do nejprestižnějších závodů světa dvěma způsoby. Tím prvním jsou finance, kdy si jezdec závodní sedačku jednoduše koupí. Mezi reprezentanty této skupiny patří například Lance Stroll, Nikita Mazepin nebo Nicolas Latifi. Tato možnost je ovšem pro českého závodníka nedostupná. Nedisponuje dostatečným finančním zázemím (Staňkovým hlavním mecenášem je jeho otec Roman Staněk starší). Lépe řečeno, Staněk senior jako úspěšný podnikatel nouzí pochopitelně netrpí, ale nechce/nemůže za kariéru syna vydat tolik peněz, jako zmiňovaný Mazepin nebo dvojice kanadských závodníků.

Druhou možností je pronikavý talent, jaký ukázal například Charles Leclerc, George Russell nebo nejnověji australský pilot Oscar Piastri. Bohužel ani v tomto bodě Roman Staněk nevyniká. Pohybuje se jen na úrovni běžného talentu jako Ayumu Iwasa, Jake Hughes, David Beckmann a mnoho dalších. Kariéra skutečně nadaného pilota F1 zkrátka vypadá jinak a Čech těchto čísel ani zdaleka nedosahuje. Z těchto důvodů můžeme českého pilota vídat ve Formuli 2 pár sezon, ale těžko očekávat, že by se prosadil až na samotný vrchol. S největší pravděpodobností tak nenapodobí Tomáše Engeho a zařadí se po bok krajanů Jaroslava Janiše a Josefa Krále. Jeho účinkování před branami Formule 1 se tak nejspíš stane velmi drahou kratochvílí bez reálné šance na úspěch. Na druhou stranu se může díky své rychlosti uchytit v ostatních disciplínách automobilového závodění.

Článek Roman Staněk před branami F1. Má však reálnou šanci uspět v královně motorsportu? se nejdříve objevil na Pitstop007.

Ženy a Formule 1

Do následujícího výčtu jsme nezahrnuly všechny ženy, které se během posledních tří desítek let posadily za volant „ef jedniček“. Vybrali jsme pouze ty nejznámější/nejzajímavější.

Giovanna Amati

Zatím poslední ženou, jež se pokusila kvalifikovat do závodu F1, byla římská rodačka Giovanna Amati v roce 1992. S minimem zkušeností a nekonkurenceschopným vozem Brabham BT60B se Italka postupně nekvalifikovala do VC Jižní Afriky, Mexika a Brazílie. Víc než výkony na dráze řešila světová média její údajný poměr se slavným jezdcem Niki Laudou.

María de Villota

Ženský element vrátila do královny motorsportu dcera španělského expilota F1 Emilia de Villoty María. V roce 2011 absolvovala testy na okruhu Paul Ricard s Renaultem R29. Celý svět si však pamatuje rodačku z Madridu kvůli vážné nehodě, ke které došlo začátkem července o rok později. Španělská závodnice při testech stáje Marussia na letišti v Duxfordu ztratila kontrolu nad vozem a narazila do nákladové plošiny kamionu. Následky byly tragické. De Villota utrpěla frakturu lebky, ztratila chuť i čich a přišla o pravé oko. Z následků havárie se nikdy plně nezotavila a 11. října 2013 byla nalezena v hotelovém pokoji bez známek života. Pitva potvrdila, že příčinou úmrtí byla zranění způsobená nehodou v Duxfordu.

Susie Wolff

Další zajímavou závodnicí, jež koketovala s nejprestižnějšími formulemi světa, byla Britka Susie Wolff. Původně pilotka DTM podepsala v polovině dubna 2012 smlouvu s Williamsem na post vývojového jezdce. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že místo získala jen díky manželovi Toto Wolffovi, generálnímu řediteli a akcionáři týmu Mercedes-AMG Petronas F1, jež dodává britské stáji motory. O mnohém vypovídala i samotná slova šéfa týmu Franka Williamse. Ten se nijak netajil tím, že v případě nutnosti nahradit stávající závodní dvojici Felipe Massa a Valtteri Bottas, posadí do kokpitu Adriana Sutila. Wolffová tak reálnou šanci závodit ve F1 nikdy neměla.

Tatiana Calderón

Kolumbijka je zářným příkladem toho, jak se to dělat nemá. Tatiana Calderón nijak nezářila ani v závodech GP3, kde roku 2018 obsadila celkové 16. místo se ziskem 11 bodů. Přesto si ji vybrala jako testovací a vývojovou závodnici stáj Alfa Romeo Sauber F1. Rodačka z Bogoty zároveň povýšila do F2, přičemž se jí dařilo ještě mnohem hůř než v „gé pé trojkách“. Za tým Arden odjela všechny závody a nezískala ani bod. Pro srovnání uveďme, že její týmový parťák Anthoine Hubert nasbíral 77 bodů včetně dvou vítězství a pravděpodobně by byl ještě úspěšnější, kdyby se nezabil poslední srpnový den při závodech v Belgii. Těžko si představit, že by o ni při těchto výkonech projevil zájem jakýkoliv tým z F1, kdyby byla mužem a nepoutala tolik potřebnou pozornost médií.

Jamie Chadwick

Zatím poslední ženou, která nakoukla do F1, je Jamie Chadwicková. Britka od roku 2020 působí jako vývojová jezdkyně stáje Williams. Závodnice s indickými kořeny na rozdíl od své kolumbijské kolegyně umí závodit. Roku 2018 v barvách Douglas Motorsport vyhrála závod v britském Brands Hatch, čímž se stala první ženou, jež se radovala z vítězství v britském mistrovství formule 3. Své kvality prokázala i v nově založené ženské formuli, W-Series. Zde ovládla oba dosavadní ročníky (2019 a 2021, v roce 2020 se šampionát nekonal kvůli covidu). Přesto zůstává otázkou, jak talentovaná ve skutečnosti Angličanka je. Pouhý jeden závod britské F3 vyhrála řada neznámých pilotů a v ženské formuli chybí srovnání s opravdovou konkurencí.

W-Series

Málokterá závodní série vyvolala takové polemiky jako ženská formule. Odpůrci kritizují segregaci žen v motorsportu. Příznivci ji zase hájí tím, že nový šampionát navýší počty žen za volantem monopostů a umožní jim získat tolik potřebné zkušenosti. Pravdou ovšem zůstává, že W-Series naráží na tři základní problémy:

• Chybí srovnání. Juniorské formule obecně indikují, kteří závodníci jsou dostatečně talentovaní, aby se prosadili v královně motorsportu. Dnes většina jezdců začíná na F4 a postupuje přes F3 a F2 až případně do F1 nebo jiných vrcholových pater autosportu. Být nejlepší ženou je jistě příjemný pocit, ale nikdo včetně odpovědných lidí z formule 1 přesně neví, jak talentovaná ve skutečnosti vítězka W-Series je, protože chybí srovnání s muži.

• Smysl. Každý šampionát, chce-li být životaschopný, musí dávat smysl a mít své logické místo v hierarchii automobilových závodů. V tomto bodě se jeví zavedení W-Series jako diskutabilní. Ani sami zakladatelé nedokázali zcela jasně říct, co je smyslem ženské formule. Samotná série je na úrovni Regionální formule, ale samotné účastnice tohoto šampionátu zatím do vyšších pater monopostů nepokračují a jejich kariéra v tomto smyslu stagnuje.

• Pozitivní diskriminace. Pozitivní diskriminace má v mnoha oborech své opodstatnění, avšak do automobilového sportu nepatří. Jediným měřítkem by měla být výkonnost pilotů, nikoliv jejich pohlaví, národnost apod. Bohužel tlak na to mít ženu ve F1 je tak velký, že se W-Series zařadila mezi šampionáty, ve nichž jsou udělovány body do superlicence. Reálně tak existuje možnost, že v královně motorsportu uvidíme jezdkyni vzešlou z ženské formule.

Danica Patrick

Velké nebezpečí pak spočívá v přeceňování ženských úspěchů. Typickým příkladem je Američanka Danica Patrick. Půvabná tmavovláska před třinácti lety slavně vyhrála závod série Indy Car v Motegi a stala se z ní světová celebrita. Fotila pro prestižní časopisy, objevila se ve filmu i televizi a dokonce si střihla malou roli v populárním animovaném seriálů o žluté rodince Simpsonovi.

Vítězství je samozřejmě vítězství a nijak ho nesnižujeme. Avšak řečí suchých čísel získala jediný triumf. Jako třeba Felix Rosenqvist. Nikdy nevyhrála titul ani nejprestižnější americký závod 500 mil Indianapolis. Oproti tomu je Scott Dixon šestinásobný šampion IndyCar a o slávě, které se těšila Patricková, si může nechat jenom zdát.

Shrnutí

V prvé řadě musíme rozlišovat mezi tím jezdit F1 a prosadit se ve F1. Samy ženy asi nemají ambice zařadit se po bok pilotů, jako byli například Jean-Denis Délétraz, Taki Inoue nebo Júdži Ide. Nechtějí-li v nejprestižnějších závodech současnosti plnit jen roli reklamních poutačů, musí si výsledky vyjet na trati. Podobně jako třeba Mick Schumacher. To ale znamená soupeřit s muži a prosadit se mezi nimi.

Ve skutečnosti spočívá jádro celého problému v počtu žen za volantem závodních monopostů. Podíváme-li se na soupisky juniorských formulí, závodníky ženského pohlaví musíme hledat s lupou v ruce. Je pak logické, že množina „muži“ generuje mnohem větší talenty než nepatrná množina „ženy“. Souvisí to zřejmě s tím, že automobilové závody něžné pohlaví tolik nelákají. Je to stejné jako studium technických univerzit. Neexistuje žádný objektivní důvod, proč by dívky nemohly studovat technické obory. Přesto v praxi na tomto typu škol s převahou dominují chlapci.

Na závěr použijeme slova českého závodníka Jana Charouze, jež nám přijdou v kontextu dané tematiky nejvýstižnější: „Žena, která by uspěla ve formuli 1 pravděpodobně existuje, potíž je v tom, že z těch dvou na světě se do F1 nedostane ani jedna“.

Článek Ženy a Formule 1 se nejdříve objevil na Pitstop007.